Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Adéla Moravcová : Nápadů mám plné kapsy i šuplíky

Adéla Moravcová : Nápadů mám plné kapsy i šuplíky


Adéla Moravcová ilustrovala zatím dvě dětské knížky a výtvarně zpracovala dětskou stolní hru Perníková chaloupka. To je docela hezká bilance na to, že se naplno věnuje ilustrátorství teprve rok. Na dalších projektech pilně pracuje a má ambice vykreslit svět pohádky pro dětské oči ještě mnohokrát. Její obrázky jsou jednoduché a pro dětskou hlavičku dobře srozumitelné. Při jejich prohlížení mě napadá jediné – krása!

Adéla Moravcová prožila dětství v Dobrušce, podle jejích slov v tom nejkrásnějším městečku vůbec. Vystudovala ekologii a hydrobiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Brzy však vědecké prostředí i hlavní město opustila a spolu s přítelem se přestěhovala do Beskyd, do malého domku se zahradou a kočičkou Amálkou. Zde v poklidu a v přírodě začala její nová role – ilustrátorka na volné noze – a to považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí ve svém dosavadním životě.

Jak jste se vůbec dostala k prvnímu kreslení a k první zakázce na dětskou knížku?

Kreslím odjakživa, alespoň co si pamatuji. První kresbičku, která by se dala počítat za zakázku, jsem vytvořila pro portál nezávislých profesionálů Na volné noze, který spravuje můj přítel Robert Vlach. Obrázek malé usměvavé holčičky měl u lidí velký úspěch... po čase za mnou sem tam někdo přišel a chtěl, abych mu nakreslila podobný obrázek. Robert mne přivedl na myšlenku, že bych se ilustrováním mohla živit a byl mi v mém podnikání vždy velkou oporou. Shodou okolností jsem díky němu dostala i nabídku na ilustrace svých prvních dvou knih pro děti – jednal s nakladatelstvím Grada a zmínil se jim i o mých obrázcích. Redaktorkám se líbily...a za pár měsíců byly knížky na světě.

Vy jste ale ilustrátorství nestudovala… není to nevýhoda?

Z jedné strany je to velká nevýhoda, protože se nyní všechny výtvarné techniky i práci s grafickými programy učím sama a k tomu je někdy zapotřebí hodně trpělivosti. Z druhé strany beru svou „výtvarnickou negramotnost“ jako výhodu – nejsem svázána poučkami ani tím, co se líbí profesorům… svůj styl ilustrace si odjakživa vytvářím podle svého.

Když takhle hezky pronikáte do nějaké profese díky talentu a radosti z činnosti samé…. Napadá mě, protože z té techniky ilustrace taky nic nevím, sama se kamarádím jenom s voskovkami, neubírají Vám někdy ty technické věci kolem trochu chuť na další tvorbu? Co pro Vás třeba bylo nejtěžší a z čeho jste poté měla radost, že to už umíte?

Těžké pro mne bylo proniknout do práce s grafickými programy. Kolem sebe jsem neměla téměř nikoho, kdo by mi mohl poradit, takže jsem nakoupila knihy a učila se z nich. Moje první obrázky upravené v počítači vypadaly... no, prostě hrozně:-) Bylo to mírně demotivující, naštěstí jsem to ale nevzdala a dnes je pro mne kreslení s tabletem denním chlebem.

Také se neustále snažím zdokonalovat v realistické kresbě. Věřím, že když kreslíř dokáže s lehkostí věrně zachytit to, co vidí, je pro něho mnohem snazší vykreslit i to, co je ukryté jen v jeho hlavě. Učení nových věcí, i když občas svízelné, mi rozhodně chuť do další tvorby neubírá. Naopak, jsem odjakživa zvídavý člověk a poznávání mě baví, krom toho mě to vytrhává ze stereotypu. Vím, že dobře kreslit se může naučit úplně každý, stačí jen dát tomu dostatečný důraz. Co už se učí hůře je mít dostatek fantazie a nápadů co vlastně nakreslit. No, a já mám nápadů plné kapsy i šuplíky:-)

Kterého ilustrátora jste měla nejraději jako dítě, ve svých dětských očích a ostatně, klidně můžete prozradit, i jakou knížku jste měla nejraději?

Moc ráda jsem měla ruskou pohádkovou knížku Krása nesmírná, asi právě proto, že byla plná překrásných obrázků. Strávila jsem hodiny a hodiny tím, že jsem se ty obrázky snažila sama nakreslit. Oblíbenou jsem měla také útlou knížku Hledej s Bětkou, kterou ilustrovala Marie Tichá. Má sice jednoduchý příběh, ale na obrázcích z lesů a luk najdete spoustu poschovávaných zvířátek – to ohromně baví všechny děti. Ještě spolu s knihami od Ondřeje Sekory ve mně Bětka určitě vzbudila prvotní zájem o přírodu. No, a pak jsem samozřejmě milovala naše ilustrátorské klasikyZdeňka Milera, Josefa Ladu a Helenu Zmatlíkovou.

Nakonec ještě musím zmínit Jana Fishera, který ilustroval komiks Jaroslava Foglara o klubu Rychlé šípy. S těmi příběhy jsem vyrostla a mé první komiksy se až nápadně snažily připodobnit těm Fisherovým :-) Prostě jsem jeho kreslení obdivovala...

S Krásou nesmírnou souhlasím!  A v současné době je nějaký ilustrátor, nad jehož tvorbou zálibně spočinete a řeknete si, panečku, ten (ta) tedy umí!

Velmi obdivuji práci Adolfa Borna. Jeho obrazy jsou dotažené v každém detailu, krom toho ve mně vyvolávají pocit, že postavy z nich důvěrně z nám, že je potkávám v obchodě, na ulici či v tramvaji. Born dokáže diváka snadno vtáhnout do svého světa, to považuji za velké umění. Podobně mě také oslovují ilustrace Galiny Miklínové a rozpustilé obrázky Markéty Vydrové. Velmi mne inspirují ilustrátorky Renáta Fučíková a Lucie Seifertová, které nejenže kreslí, ale také píší knížky a zábavnou formou vypráví dětem o naší historii.

Vytváříte reklamní loga, firemní pozvánky, vizitky, jste takový ilustrátorský všeuměl. Která z těchto činností je Vám však nejmilejší, co se Vám nejlépe kreslí?

Nemohu říct, že bych některou z těchto činností dělala výrazně raději, než jinou. Baví mě kreslit to, co mám zrovna před sebou na stole... je jedno, jestli je to logo, nebo ilustrace k pohádce. Dříve, než začnu kreslit, najdu si v tématu obrázku svůj vlastní příběh, který mě baví a jehož nitku mohu následovat... a jakmile jsem vtažena do děje, kreslení jde samo. Do každého svého obrázku se snažím vložit toho správného ducha, to „něco“, co vytvoří úsměv na tváři a zahřeje u srdce.

 

Jak ráda relaxujete? Jak vypadá Váš pracovní den a jak naopak ten, jež hodláte odpočívat?

Jak vypadá můj pracovní den? To je otázka, kterou si sama už delší dobu kladu. Kdybych byla zaměstnanec a musela každý den docházet někam do kanceláře, odpověď by byla snazší. Ovšem jako člověk, který pracuje po celý rok doma a kterého nehoní jeho šéf, se marně snažím vnést do svých pracovních dní nějaký pevný řád. Ráno vstávám až když se vzbudím, budík si nenařizuji. Posnídám, vyjdu na zahradu pozdravit se s naší kočkou Amálkou a potom se šálkem horkého čaje usedám k papíru a barvičkám, popřípadě k počítači, když je třeba dělat grafiku nebo administraci. Většinou u toho vydržím až do pozdního odpoledne, když toho mám hodně na práci, tak i do pozdního večera. Baví mě to, a tak ani nemám pocit, že pracuji. Vlastně svoje dny nedělím na pracovní a odpočinkové, ale „kreslící“ a „nekreslící“. V nekreslících dnech často vyrážím s přáteli na výlety do okolních kopců, sbírám bylinky na místních lukách, oblézám beskydské skály ze všech stran, vysedávám u dobrého vínka či Plzeňského piva. Čas od času se taky vypravím do Prahy, protože je přeci jen třeba udržovat styk s civilizací a sejít se s klienty, krom toho ráda chodím na výstavy a procházím se po nočním Starém Městě.

Chystáte se opět na nějakou dětskou knížku?

Tento rok budu pracovat na ilustracích pro atlas České republiky pro nejmenší. Na to už se těším, protože kromě samotného kreslení se určitě sama dozvím spoustu zajímavostí o naší zemi. Líbí se mi myšlenka tvořit knihy, u kterých se děti baví i učí zároveň. Jako vystudovaná hydrobioložka mám k přírodě (a především k vodě) velmi blízko, a je toho mnoho, co bych mohla malým zvídavým čtenářům sdělit. Jednou bych ráda takovou svoji zábavně naučnou knihu vytvořila. Ale zpět od plánů do budoucnosti k tomuto roku - také pracuji na dětské knížce her a rébusů. A když se zadaří, mohly by vzniknout další říkadlové knížky, podobné těm prvním dvěma.

Každý spisovatel mívá svůj sen, chtěl by napsat něco jako… no třeba jako jeho idol. Máte nějaký svůj sen, ilustrovat nějakou knížku, která je Vašemu srdci blízká?

Žádný takový sen nemám. Ráda vytvářím nové věci, proto by se mi spíš líbilo, kdyby se mi jednou podařilo spolupracovat s někým, kdo umí psát dobré knížky s milým příběhem. Podobně, jako například ilustrátorka Galina Miklínová tvoří společně se spisovatelem Pavlem Šrutem. Jakmile v knihkupectví vidím nějakou jejich novou knihu, ihned po ní sáhnu – je téměř stoprocentně jisté, že bude dobrá. Takže mým snem je najít někoho, kdo píše a nosí v sobě spousty krásných příběhů, které bych mohla vymalovat.

A já Vám v závěru popřeji jen to nejlepší a splnění všech tajných snů. Ale hlavně asi spokojený život na tak krásném místě, o kterém asi většina lidí jenom sní… tam musí inspirace přicházet sama. A budu se těšit na Vaše nové počiny a knížky.

> web ilustrátorky

© Renata Petříčková, 3. 5. 2010 Knihy Svět dětské fantazie