Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Adolf Dudek: Živí mě to, co mě baví

Adolf Dudek: Živí mě to, co mě baví


Narodil se v roce 1964 v Poličce na Vysočině, poté vystudoval SPŠ potravinářské technologie v Pardubicích a dále vyzkoušel mnohá další povolání, ovšem nakonec zvítězil jeho koníček – stal se ilustrátorem a dodatečně vystudoval Lidovou konzervatoř v Ostravě. Kreslí převážně pro děti a na jeho kontě najdeme nesčetné množství titulů, omalovánek, obalů na CD, pohlednic. Vždyť jenom knížek prodal na tři miliony a to mu vyneslo titul „Nejprodávanějšího ilustrátora dětských knih“. Sám o sobě říká, že si velmi váží toho luxusu, že ho živí to, co ho mimořádně baví. Ovšem původně měl být… vlastně nevím, takže směle do první otázky….

Vystudoval jste Střední průmyslovou školu potravinářskou, vlastně netuším, čím takový absolvent nakonec může být? Jakéže řemeslo pro Vás rodiče určili?

I přes moji zálibu v kreslení všeho možného i nemožného od nejútlejšího věku, se moji rodiče rozhodli, že tím se živit rozhodně nemohu a po logické úvaze „ že jíst se bude pořád´´ jsem musel vystudovat školu potravinářské technologie v Pardubicích. Tato škola jako jediná v republice připravovala své absolventy k vedení potravinářských provozů ( mlýny, pekárny, cukrárny, čokoládovny atd.)

Jak vzpomínáte na ta nutná studia v Pardubicích? Okouzlilo Vás „perníkářské město“ něčím?

Město perníku – Pardubice – už tím, že bylo mým studentským městem, nemohlo neokouzlit! Vzpomínám na ty doby s úsměvem a díky Pardubicím, teď kreslím v ilustracích nejkrásnější perníkové chaloupky! Jinak na potravinářské průmyslovce byl můj nejoblíbenější předmět technické kreslení. Mělo to sice daleko k tomu, co dělám dnes, ale díky alespoň za to. Jako všude kde jsem byl, mi byla svěřena funkce kronikáře a nástěnkáře . Zde jsem se vyblbnul do sytosti a zároveň mě tyto první veřejné obrázky dodávaly sebevědomí a jistotu, že se líbí.

Žijete ve Frenštátě pod Radhoštěm s manželkou, dcerami a mimo jiná zvířata i s morčaty? Proč zrovna morčata?

Morčata Vendullku s Vanillkou máme už za sebou. Stejně jako rostou naše 2 dcery, rostou i zvířata v našem domě. V současné době nejsou ani mravenci ( možná několik jo…, znáte to...) ani morčata. Nahradil je boxer Cody a rybičky v 200 litrovém akváriu.

Momentálně již téměř 17 let pracujete „na volné noze.“ Cítíte to přece jen někdy jako nevýhodu?

Každý kdo ví, že pracuji doma ve svém ateliéru, mi závidí. Všichni jako jeden sbor říkají: "ty se máš, jsi doma, nemusíš chodit do práce". Kdyby jen věděli…Přiznávám, že je příjemné jít do práce pěšky - z ložnice 10 kroků do ateliéru – ale na druhé straně to vyžaduje velkou disciplínu. Já se jí musel učit několik let. V současné době jsem ve stádiu, kdy začnu kreslit a nestačím se divit, jak mi dcery vyrostly. Při ilustrování ztrácím pojem o čase a když to kreslí - tak jedu! Ilustrování knih není o pevné pracovní době, ale o vhodné době plné tvůrčí inspirace. Proto je celkem normální, že pracuji i do brzkých ranních hodin. Toho, kdo vymyslel rčení - Spí jako dudek- bych rád potkal. Ale ať odpovím na otázku. Jako nevýhodu, to vidí občas moje žena. Nemohu přece dát nádobí do myčky, když jsem ještě v práci!

Můžeme nahlédnout do vašeho zákulisí? Na Vašich stránkách je zajímavá fotografie moderního pracoviště dnešního ilustrátora. Kreslící deska přímo před počítačem…Prozradíte nám něco o tomto chytrém zařízení?

Stejně jako celá společnost, modernizuje se i práce ilustrátora. Obrázky už není nutné nosit do redakcí ve velké složce nebo je posílat poštou. Stačí je nakreslit přímo v počítači zařízením, kterému se říká tablet. Jedná se o elektronické pero, štětec, tužku, podle toho jak si ho nastavíte. A kreslíte a kreslíte……….

Takto vzniklý obrázek pouze uložíte do formátu vhodném pro elektronickou poštu a odešlete mailem do redakce časopisu nebo nakladatelství, kde už na něho čekají.

Připouštím ale, že takto vzniklé ilustrace se hodí pouze do určitých médií a nenahrazují poctivou ruční ilustraci. Já osobně využívám při ilustrování obě techniky.


Stojí-li před vámi úkol, ilustrovat dětskou knihu, máte po přečtení rukopisu hned jasno a živě vidíte obrázky, které následně vytvoříte?
Mám hodně velkou fantazii a dokonce už vidím, jak se budete tvářit až to budete číst .
Ale vážně, hned při prvním čtení textu si dělám skici, jak budou ilustrace vypadat. Většinou jsou ty první nápady, plné chuti a touhy, nejlepší.

Velmi často si jezdíte na besedy s nejmenšími čtenáři za inspirací. Je něco, co jste kreslil s vidinou toho malého človíčka, který byl bezvýhradným zdrojem toho nápadu?

Na besedy jsem jezdil dříve. Dnes jsou to samostatné pořady pro žáky 1.stupně ZŠ a pro děti z MŠ. V těchto pořadech s názvem - Hrajeme si na malíře - dětem atraktivní formou předvádím práci ilustrátora na velké keramické tabuli a zároveň jim dodávám sebevědomí, že kreslit může v podstatě každý, kdo zvládne nakreslit kolečko, čtverec, trojúhelník nebo obdélník. Tak co, jak jste na tom Vy?I když jsou tato vystoupení fyzicky opravdu náročná, pro mě je kontakt s dětmi, pro které svoje ilustrace vytvářím i velkým zdrojem inspirace a nápadů.


Povězte nám, co v tuto chvíli děláte, jaké chystáte novinky?

V současné době přemýšlím jestli mám zajít do kina na film Madagaskar 2. To víte, my co jsme nikdy nedospěli sledujeme se zájmem všechny animované filmy.

Pracovně chystám několik omalovánek pro slovenské nakladatelství, výtvarný seminář pro dospělé, slabikář pro děti se sluchovým postižením, motivy pro jednu keramickou dílnu, filmovou klapku pro festival ve Zlíně, připravuji další pořad pro děti mateřských škol a také mám ilustrovat dalších 5 knih, které už netrpělivě čekají.

Jsem šťastný, živí mě to, co mě baví.



Váš Adolf Dudek - vlastní klávesnicí

www stránky Adolfa Dudka zde

© Renata Petříčková, 3. 1. 2009 Svět dětské fantazie

 

> Další články, které by Vás mohli zajímat z rubriky "Kdo ilustruje knihy"