Barbara Nesvadbová :Nejintimnější spojení dcery a mámy

Jaké knihy jste četla v dětství a v období dospívání?

Kocoura Mikeše, toho si hodně pamatuju. Neználka, O chytre kmotře lišce. Bylo jich spousta. V dospívání jsem rychle přeskočila na tu takzvaně ženskou literaturu a brala to přes Bouvoair po Jongovou. Od Brabcovy po Stýblovou. Prostě všechno.


Jaký byl Váš oblíbený literární hrdina a proč?

Asi ta schovanka Hraběte Monte Christa. Byla krásná,nosila harémový kalhoty, a on, i když miloval Mercedes, přesto tuhle dívku opatroval.

 
Máte doma pětiletou dceru. Nebudu Vám pokládat otázku, zda své dcerce čtete. Je mi jasné, že bych dostala kladnou odpověď :-). Spíš se Vás zeptám v čem vidíte přínos pro sebe a pro dceru v těchto chvilkách   u knížek?

Jsou to naše příběhy. Máme od malililinka zvyk, že se držíme za palečky, leží mi na rameni a já ji čtu. Kromě společného usínání, či buzení, mi tohle čtení přijde jako nejužší kontakt, nejintimnější, hodně láskyplné spojení dcery a mámy. A taky si pak můžeme příběhy hrát. Často chodíme se psem do lesa a přehráváme si nějaké knihy. Dovymýšlíme je. Bibi má relativně talent na automatický rým, tak je s ní dost zábava. Obzvláště když tvoří různé neologismy.

V jejím věku dětem vybírají knihy dospělí. Podle čeho vybíráte knihy pro svou dceru? Budete jí později mluvit do výběru literatury?

Asi podle těch kruťáren. Aby tam nebyly. Začínaly jsme medvídkem Pú, pak jsme přes všechny princezny přešly na Modroočka, Tři čarodějky, Ty tři koťata - Macourka, Canfourka a Pacicku. Vlastně skoro všechno. Dnes třeba i Polednici. Bi chodí do knihkupectví se mnou, takže často vybírá ona sama. Taky chodí na HAF, na dramaťák a tím pádem poznává českou poetickou tvorbu.


Jaké knihy má Vaše dcera ráda?

Zmínila jsem jich už hodně Teď právě příběhy Zuzanky. Takové německé vyprávěnky o holčičce jejího věku - jak jela k moři, jak dostala štěně, jak ji navštívila sestřenice. Pomalu se odklání od plyšáků ze Stokorcového lesa a baví ji reálné příběhy dětí. A samozřejmě Astrid Lindgrenová. Ta vede.

Co si myslíte o rodičích, kteří svým dětem nečtou?

Nevím. Myslím, že každý své děti vychovává, jak nejlépe umí.


Poslední dobou děti obecně čím dál méně sáhnout po knize. Dávají přednost pasivnímu sledování televize či hraní her na PC. Myslíte si, že lze tento stav změnit?

To je asi proces celé společnosti, nejen dětí. I velice vzdělaní lidé, třeba z pracovního prostředí mé maminky, občas přiznají, že raději relaxují u televizní obrazovky, nebo s časopisem, než aby sáhli po knize a pustili se do příběhu. Nejsem futurolog, abych dokázala předpovídat, zda četba absolutně vymizí, nebo bude jen výsadou nějakého literárního kultu. Jistě však nejsem ani skeptik.V mém okolí čte docela hodně lidí.


Jak jste spokojená s nabídkou dětských knih v knihkupectvích?

Jak v kterém. Jenže já jsem fakt v knihách megaloman. Já bych nebyla spokojená, ani kdyby bylo třikrát tolik novinek, než je teď.


Nechystáte se sama napsat knihu určenou především dětem?

Určitě ano. Teď jsem dokončila román Pohádkář a když jsem četla poslední korektury, tak se má dcera neustále připomínala, že teď už je přeci na řadě ten její dárek - knížka pro ni. Mám ji v hlavě. Ale možná bude psaní pro děti mnohem složitější, než psaní pro dospěláky. Velkou trému mám. Ale příběhy jsou už načrtnuté. Koncem července jedu jako kuchařka na dětský tábor, tak to zkusím těm holčičkám převyprávět. Když je to bude bavit, pak knížka vznikne. Když ne, tak budu pohádky jen predčítat. Myslím, že každý člověk, která má něco společného s literaturou a má děti, touží pro děti něco napsat. Jen bych je nerada nudila.

Děkuji Vám Barbaro za milé povídání. Z Vašich slov je cítit nejen velká láska k dceři, ale i ke knihám. Přeji Vám pohodové léto a držím palce k úspěšnému vydání knihy pro děti. Ať je stejně úspěšná jako Vaše knihy pro dospělé.

© Jarmila Syptáková, 22. 6. 2008 Svět dětské fantazie www.svetdetskefantazie.cz