Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Caroline Plaistedová: Než nám bude šestnáct

Caroline Plaistedová: Než nám bude šestnáct


Perfektní knížka pro rozvíjejí se puberťandu…Na obalu se dočtete, že je určena dívkám od deseti let. Asi to vymysleli chytré hlavy, já upřímně nevím, ale v deseti letech jsem měla ještě trošku přízemnější a dětské starosti, než touhy dělat ze sebe super kočku. Ale budiž to bráno jako nejnižší možný věk. Určitě se ale nic nestane, když si „Než nám bude šestnáct“ přečte devítiletá malá kočka. Není v ní nic, co by se mělo nějak cenzurovat… Ba naopak! Kniha úžasně vtipně a čtivě přiblíží děvčatům zmatky ranného mládí a taky se nám ty dvě patnáctileté slečny před očima změní z odrostlých dětských holčiček, které pořád vypadají „ani dětsky, ani dospěle“ v docela pěkné kočky.

Neobejde se to bez zmatků a omylů… Nejsou nikterak přeháněny, jsou to obyčejné omyly obyčejných patnáctek

 

  • neumyjí si ruce po použití opalovacího krému,jestlipak tušíte, co to udělá?

 

  • ze stydlivosti si koupí místo voskovacích proužků na nohy, ty krátké, na obličej
  • tváří se jako modelky v supermarketu a místo agentů modelingových agentur je osloví detektiv
  • vydají se do klubu od 18-ti výš
  • vydají se i do tetovacího salonu
  • ostatně potkat učitele ze školy v oddělení podprsenek taky není zhola nemožné…
  • a jejich brigádové zážitky nebudou zrovna nic moc, ale to se taky stává…


A zažijí ještě mnoho dalších trapasů, z nichž padnete hrůzou a smíchy zároveň hned při tom prvním. Když Beth a Anna zjistí, že profesionální prodlužování vlasů je příliš drahé, tak to zkusí podomácku…


Kniha vyniká svojí autentičností

Opravdu jsem při čtení neměla pocit, že jsou to dívky nikterak výjimečné, jiné, že je příběh přehnaně nadsazený ve snaze přilákat čtenáře. Naopak, jsou to opravdu dívky obyčejné, se kterými se může ztotožnit každá (není-li zrovna za hvězdu třídy, která žije někde jinde). Velmi hezky je zde popisován vyvíjející se vztah Joeyho, Annina bratra s její kamarádkou Beth. Porovnání s jejím vlastním bratrem, vlastně je to i taková miniaturní sonda do sourozeneckých vztahů, najdete tu i obligátní porovnávání matek – což je u této věkové kategorie opravdu tristní téma a tristní závěry…„Víš, budu si ji muset někam schovat,“svěřila jsem se Anně, když jsme se konečně vydaly domů.

„Já taky,“ řekla Anna. „Máma by děsně vyváděla, kdyby tu podprdu viděla.“

„Řekla bych, že ta moje by mi ji záviděla,“ prohlásila jsem.

„Tvoje máma je v pohodě – na to, kolik jí je, vypadá skvěle.“

„Myslíš?“ Ještě nikdy mě nenapadlo, že by moje máma vypadala skvěle.

„Věř mi!“ ujistila mě Anna. „Copak sis nevšimla, jak se na ni kouká při školních akcích pan Portman?“

„Fuj – mám z toho husí kůži!“ Věděla jsem přesně, jak to Anna myslí. Pan Portman nás učí hudebku, a když mluví s mámou, vždycky se usmívá jako měsíček. Dost nechutné! A navíc páchne!“
Zasmějete se…pochopíte…


Doporučuji k přečtení i rodičům…jako lehoučké, svěžoučké čtení pro chvíle, kdy se vám nechce vůbec nic – ani číst – tohle totiž půjde samo.


Knihu vydalo nakladatelství Mladá Fronta v roce 2009. Koupit si ji můžete zde.



© Renata Petříčková, 4. 4. 2009 Svět dětské fantazie