Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Čtení ve školním věku nejen pro radost

Čtení ve školním věku nejen pro radost


Vztah ke knihám je formován již od útlého dětství, začíná obrázkovými leporely, pokračuje tím, co vyprávíme, až nakonec nestačí jen naslouchat, ale dítě má zájem číst samo. Tím se rozvíjí slovní zásoba a paměť. Dítě si pamatuje určité, i když krátké úryvky, opakuje je a má radost z každé nové. Snaha rodičů by neměla končit nástupem do školy slovy, že nyní je vše na učitelích a četby budou mít děti až nad hlavu. On je totiž rozdíl v četbě povinné a v té, kterou si dítě vybere samo, protože má chuť si knížku přečíst a těší se na ní, na hrdiny příběhu, se kterými chce prožívat dobrodružství.


Rozvoj dětské osobnosti pokračuje
S nástupem do první třídy nastává pro dítě zcela nová, dosud nevyzkoušená etapa jeho života. Dítě nastupuje do školy jednak fyzicky zralé, a jednak vyspělé po stránce duševní. Rovněž se stává méně závislým na rodičích, větší část dne tráví mimo jejich dosah, odděleně a musí se naučit přijímat autoritu učitele. Stává se postupně samostatným, a i když přetrvává zájem o hru, hlavně na prvním stupni základní školy, dítě projevuje zájem o ty, které se podobají školním úkolům. Může jít například o ty z časopisů apod. V předškolním období se dítě naučilo určitým zákonitostem – důležité je například splnění úkolu až do konce, i když vyžaduje větší trpělivost a více času. Nástupem do školy v těchto pravidlech pokračujeme, což je důležité jak pro výuku ve škole, tak pro plnění domácích úkolů.
Mladší generace má horší schopnost vyjadřování
Skutečností zůstává, že rodiče se ve školním věku věnují svým dětem ještě daleko méně než v předchozím období. Děti málo mluví, jejich slovní zásoba je na nízké úrovni. Může za to odkládání dětí k televizi či k počítačům. Místo toho, aby dítě četlo pěknou knížku nebo si vyprávělo s rodiči, usedne, velmi často na radu rodičů k televizi a pozorujeme nemluvě pohybující se obrázky. A pokud navíc zakážeme hovořit i u jídla, což není tak neslušné, jak se dříve tvrdilo, pak náš potomek neumí nejen diskutovat, zapojovat se do hovoru, ale protože jeho knihovnička obsahuje vesměs učebnice a pár komiksů, nemůže rozvíjet svou fantazii a nedostatek komunikace v rodině napravovat čtením příběhů se svými hrdiny. I když se učitelé snaží sebevíc, těch pár hodin ve škole, navíc s dalšími dvaceti dětmi okolo, nemůže v žádném případě nahradit domácí rozhovory, čtení knih či dětských časopisů.

Tím, že žijeme v přetechnizované době, která má jistě i své výhody, ale i nevýhody, naše děti nepoznávají svět našich babiček, které nám denně četly i několik hodin a svět našich dědečků, kteří s námi na dlouhých několikahodinových procházkách hovořily o všem, co jsme okolo sebe viděly. Kromě toho, že jsme naslouchaly se zaujetím, jsme si rozšiřovaly jak slovní zásobu opakováním a otázkami, které jsme pokládaly a také zmiňovanou paměť.
Čteme pro hodnotu knih a radost z nich
Zásadou, kterou by si měl uvědomit každý rodič je, že škola nemá žádný předmět, ve kterém by se děti měly naučit čtení, jako takovému, jde o aktivitu dítěte, která prostupuje celým obdobím, ve kterém školu navštěvuje. Vše začíná hlasitým předčítáním na prvním stupni a pokračuje až do ukončení docházky. Tím, že dítě čte nejen ve škole – jak často se vlastně během jedné hodiny strávené na vyučování dostane k hlasitému čtení a kolik toho přečte, učí se přirozené komunikaci, může sdělovat své prožitky a emoce z příběhů, sdílet s jinými dětmi jejich názory apod.

Na prvním stupni, kde se dítě čtení teprve učí, bychom měli jeho zájem podněcovat i tím, že jej nebudeme pouze nutit, aby doma prosedělo u školní knihy dvě či více hodin, ale naopak, pokračujeme sami v předčítání knížek. Následovat by pak měl rozhovor o ději a celém příběhu, mluvit o celé knížce, dojmech, které v nás zanechala, popř. si i zahrát hru podobnou příběhu. Využívat můžeme i kuchařky – dítě nám může předčítat recept pokrmu, který budeme připravovat. Zapojit ho můžeme v podstatě všude – přečíst příbalový leták k léku, návod ke hře, noviny nebo lépe dětské časopisy, inzeráty, instruktáže k mnoha výrobkům apod. Tím vším si dítě obohacuje slovní zásobu, tím lépe se učí vyjadřovat a tím více poznává slov a slovních spojení.

Základem tedy je, naučit dítě tomu, že četba je nejen cenná zkušenost, ale i radost a zábava.
Škola je sice základem života, ale co se tam vlastně naučíme?
Velká tíha v rozvíjení čtení u dětí leží na škole. Dosah je však méně než poloviční a nemůže tudíž ovlivnit výrazným způsobem čtenářské návyky u našich dětí. Důležitá je osobnost učitele a jeho vztah ke čtení a knihám vůbec. Pokud se jedná o učitele, který zájem má, pak se čtenářství může využít i v jiných předmětech než v Českém jazyce a literatuře, například Dějepis či Zeměpis skýtají další možnosti zapojení dítěte do četby. Ovšem, jak jsem se zmiňovala, pokud se dítěti budeme věnovat v předčítání (především na prvním stupni), bude natolik zvídavé, že jeho zájem o vlastní předčítání předčí sledování televize.

Povinná školní četba sice obsahuje zajímavé a hodnotné tituly, sloužící ke vzdělání, ale nenaučí dítě tomu, aby si vzalo samo nějakou knížku a přečetlo ji se zájmem. Je tedy také na učiteli, jaké knihy pro tuto četbu vybere, jak s nimi děti seznámí, zda nepůjde jen o stroze zadaný úkol a při jeho nedodržení bude následovat poznámka, která většinou dítě odradí a napomůže rozvoji nejrůznějších čtenářských deníků na internetu. Učitel, a nejen on, ale především pak také my rodiče doma, bychom měli s dítětem o knize komunikovat. Probrat skutečnosti, jak se mu líbila, v čem byla zajímaví a v čem vidí její negativa. Nemít jen odškrtnutou kolonku se splněným domácím úkolem na téma slohové práce.

Důležité je seznamovat děti s tím, že každá kniha je jiná, každá má své kouzlo, je jedinečná a tak se v ní skrývá její hodnota a přečíst si jí je touhou po dalším poznání.
Knihovny zejí prázdnotou
Oproti tomu, kolik je u nás dětí, jsou veřejné knihovny velmi málo navštěvované, předpokládá se, že je navštěvují děti jen kolem 40%. Vzhledem k tomu, naplnit domácí knihovničku spoustou knížek je dosti náročné, nepředpokládá se tudíž, že by zbytek dětí četl tolik doma. Děti, které knihovny navštíví, si ve většině případů půjčují ty knihy, které potřebují na školní vyučování. Jen málo procent si pak zapůjčí knížku vysloveně pro radost, pro to, aby si ji přečetlo. Negativem může být více důvodů, kromě zmiňovaných například dětem nemusí vyhovovat provozní doba knihovny nebo krátká výpůjční doba, nízká úroveň výběru knih a další faktory.

Vzhledem k tomu, jaké mám osobní zkušenosti s knihovnou se domnívám, že zakoupení knih do dětské knihovničky není na škodu, ba naopak velmi významným způsobem ovlivní dětský život. Dítě si může knihu kdykoliv vzít a přečíst, není závislý na výpůjčce a jejím shánění, může si rovněž knihu dočíst tak, jak bude chtít samo, dle své chuti a nemusí číst jen na příkaz, resp. na příkaz výpůjční doby, kterou by promeškalo. Jedná se o velmi závažné skutečnosti, které ovlivňují dětskou četbu. Mnoho knih, které nabízejí nakladatelství, jsou hodnotnými a ceněnými, spousta jich dětské dušičce udělá radost – proč tedy nedopřát dětem radost a nezřídit jim vlastní knihovnu, ve které budou mít knížky, které si například sami vybrali, doplněné těmi, kterými je obdarujeme v dobré touze po jejich vzdělání.
Jaký mají děti výběr?
Nakladatelství a knihkupci dnes nabízí nepřeberné množství knih, které mohou jak dopomoci vzdělávání, tak dětské radosti. Měly bychom se řídit zájmy dítěte a kupovat takové knihy, které si dítě bude brát do ruky, ze kterých bude mít především radost. Pokud má rádo básničky, kupujte knihy s tímto tématem. Najdete i pohádky či literaturu, kde se básničky nacházejí spolu se samotným textem, takže dítě nebude zaujímat pouze jednostranné stanovisko, zaměření.

Neopomínejme literaturu, která je rozdělena na dívčí a chlapeckou – každá z nich má svůj úkol ve výchově dítěte, především pak dospívajících. I naučná literatura je velmi přínosná, dítě se stále učí a poznává hravou formou uzpůsobenou jeho věku. Atlasy a encyklopedie pro děti jsou navíc doplněné nádhernými ilustracemi, tudíž jsou tak lákavější a poskytují velmi důležitou formu vzdělání doma. Velice přínosnou je například Velká školní encyklopedie z nakladatelství Fragment, která přináší informace z nejrůznějších oborů lidské činnosti a pak samozřejmě encyklopedie Larousse, vhodnou spíše pro děti na prvním stupni základní školy, kde se v mnoha otázkách a odpovědí dozvídají mnoho nového a užitečného. Ale využití najde i ve starším věku.

I stále opakované pohádky mají nadále svou užitečnost, proto bychom je neměli opomínat ani ve školním věku. Například nádherné Pohádky bratří Grimmů obsahující nejen překrásné ilustrace, ale především kvalitní zážitek z četby.
Možností, jak přivést děti k četbě je mnoho a záleží především na rodičích, jak dalece se angažují
Všechny zmiňované možnosti mají jediný cíl – dovést děti ke čtení, tak důležité činnosti, která se z našeho světa pomalu ale jistě vytrácí v té záplavě počítačových her a televizních programů. Malých čtenářů ubývá a vina je bohužel hlavně na rodičích, kteří svým dětem nečtou. Protože pokud je dítě vidí s knihou v ruce, u rozhovoru na téma příběhu, pak i ono samo zatouží být jako oni. Rodiče jsou pro dítě vzor, a to ve všech směrech, i těch čtenářských. Škola by měla znalosti prohlubovat, ne je učit. To je jen na nás, na rodičích. Ukažme tedy dítěti, našemu malému začínajícímu čtenáři tu správnou cestu, cestu za poznáním, nadějí, radostí a touhou po nepoznaném.

 

 

© Iveta Pešková, 22. 3. 2009 Svět dětské fantazie