Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Galina Miklínová: Kreslení je radost, potěšení a legrace

Galina Miklínová: Kreslení je radost, potěšení a legrace


Dnešní zpovídanou osobou není nikdo jiný než všestranná umělkyně, ilustrátorka, režisérka a výtvarnice animovaných filmů, paní Galina Miklínová. Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v  Praze a poté studovala animovaný film ve Velké Británii. Od té doby ilustrovala mnoho dětských knih a pohádek, například Pavoučka Páju, Verunka a kokosový dědek, Šišatý švec a myšut, Pan Kdybych hledá kamaráda, Veliký Tůdle za kterou získala v roce 2003 ocenění Nejkrásnější kniha roku a knihu Lichožrouti, která získala v roce 2008 cenu Magnesia Litera, cenu Noci s Andersenem a Nekrásnější knihu roku. Děti budou jistě znát její osobité obrázky z knih o Harrym Potterovi od J. K. Rowlingové, které v české verzi ilustrovala. A ty mladší dítka, které ještě neumí číst, určitě znají večerníček o Kanafáskovi, který napsala, nakreslila a zrežírovala naše dnešní návštěva, Galina Miklínová.

Pokaždé, když přemýšlím jak začít rozhovor, koukám se z okna. Dnes se na nás směje jarní sluníčko, které nadobro rozpouští poslední zbytky sněhu. Ohlédněme se ještě naposledy za letošní zimou – jak jste ji strávila? Udělala jste si čas na nějaké pohádky?

Tahle zima byla vážně trochu moc dlouhá, takže na pohádky bylo času dost. A to jak na ty, co vyprávím, nebo čtu své dceři anebo i na ty, které kreslím. Letos jsem vyjela ze svého zavedeného modelu - většinou začínám s prací na knize až na jaře - a přes zimu připravila dvě knížky, které brzy vyjdou.

V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že je vaší dětskou hrdinkou Pipi Dlouhá Punčocha. Já jsem taky vždy s touto upovídanou, zrzavou hrdinkou sympatizovala, byly jsme si hodně podobné. Čím si získala vás?

Myslím, že asi nejvíce tou volností, svobodou. My jsme měli jako děti ještě poměrně přísnou výchovu a tahle holka, která mohla spoustu zakázaných věcí mě fascinovala stejně jako Tomíka a Aniku.

Jsou ještě nějaké postavy, nebo knížky z dětství, které vás pořád dokážou rozveselit a pobavit? Mají vyčleněné zvláštní místo ve vaší knihovničce?

Určitě Pan Sova od Arnolda Lobela, nedávno jsem knihu četla v rámci projektu Celé Česko čte dětem v takové přátelské sestavě – dětem svých přátel. My dospělí jsme se mohli potrhat smíchy.
Taky Medvídek Pú, to je veliký držák. Nejvíc vtipná pasáž, jak Pú s dobrým úmyslem hází kamení na Ijáčka potopeného v řece, mne před třemi lety tak rozesmála, že jsem málem porodila předčasně.

Jak jsem uvedla výše, zaměřujete se hlavně na tvorbu pro děti. Teď máte doma taky malou princeznu, co jí ráda čtete před spaním? Máte doma všechny tituly, které jste kdy ilustrovala?

Moje dcera má výhodu, že dětské knížky sbírám. Takže výběr máme opravdu veliký. A co se mých knih týká, myslím, že až na výjimky mám doma všechny. Většina je jich ovšem pro starší děti (dceři jsou tři roky). I když, teď se jí velice líbil Pan Kdybych hledá kamaráda a Lichožrouti, ale o těch si jen vyprávíme, tyhle knihy jsou pro ni opravdu ještě moc těžká. Taky čteme z Pavoučka Páji a Verunky a kokosového dědka.

Moc se mi líbí nápad pana Šruta o panu Kdybych, který si pořád stýská. V knize se potká s takovými osobami jako je pan Abych, Jábych, Cobych, paní Ledabych… Mám pocit, že takových uzoufaných lidiček je na světě hrozně moc. Kde jste čerpala pro jejich ztvárnění inspiraci?

Především pana Kdybycha i pana Nebycha osobně znám, což byla při práci výhoda i nevýhoda. Vím také, kdo je ve skutečnosti pan Cobych a tuším, kde bydlí Jábych. No a Abycha a paní Ledabych jsem si musela představit. Tohle je vlastně důvod, proč nás s Pavlem Šrutem spolupráce tak baví. Najdeme si něco, co oba známe, společně si o tom povídáme a hlavně se musíme bavit. A když se bavíme, vydáme o tom knihu, aby se bavili i ostatní.

Stává se vám někdy, že vás někdo tak zaujme, že podle něj nakreslíte nějakou postavu? Nebo že se mu tak trošku pomstíte? Já si občas říkám, že kdybych uměla kreslit, nakreslila bych některé lidi hodně škaredé

To víte, že ano. Ale ze zásady se nemstím. Spíš se mi stane, že se ta podoba na papír dostane jen tak. Z podvědomí. A já jen koukám, kde se tam vzala, toho přece znám... Kreslení je radost, potěšení a legrace a tam nic škaredého nepatří. Umím se vyvztekat jinak.

Dnes, když jsou knihkupectví přeplněná množstvím titulů, je těžké rozeznat dobrou knihu od braku. Podle čeho si vybíráte práci? Odmítla jste už hodně knížek?

Ano, odmítla jsem už pár knih. Ale nebylo jich moc. Naštěstí se mi ty špatné knížky vyhýbají a já mám to štěstí, že už deset let spolupracuji s naším nejlepším spisovatelem knih pro děti, s Pavlem Šrutem.

Na čem pracujete zrovna teď?

Pro Českou televizi letos dokončuji třetí a poslední sérii večerníčků „O Kanafáskovi“ a s Pavlem Šrutem pracujeme na druhém dílu knihy „Lichožrouti se vracejí“, která vyjde letos na podzim. Dokonce připravujeme na motivy knihy „Lichožrouti“ scénář pro celovečerní animovaný film.

A taky na zkrocení své dcery. Ježíšek nám nadělil období vzdoru a vypadá to, že trvá na tom, abychom si dárek pořádně užili.

V televizi jsem viděla váš večerníček o Kanafáskovi, peřině, která v noci chystá svému kamarádovi Jonášovi nejedno překvapení. Jak vás napadlo udělat večerníček o peřině?

Jako malá holka jsem měla takovou peřinu. Myslím pruhovanou. Když mě oslovila dětská redakce ČT, abych pro ně připravila večerníček, vzpomněla jsem si na ni. Hledala jsem hrdinu, který je přirozeně každý den v dětském světě a není to pejsek, nebo skřítek. A navíc, postel, to je pro mne přístav. Tam se vracím, odtud odplouvám. Ráda kotvím.

A co máte ještě ráda?

Mám ráda indickou kuchyni, dobrý jazz, humor Pavla Šruta, teplé letní noci, svého bráchu, náš dům a chlupaté ponožky.

Na co se těšíte?

Momentálně velmi na jaro, ale to asi každý. Jinak na každodenní drobnosti a veliké věci, které se mi dějí.

Na závěr vždy naše hosty žádám, jestli by něco vzkázali naším věrným čtenářům. Co by jste jim ráda sdělila Vy?

Díky za to, že čtete!

 

A já Vám děkuji za moc milý rozhovor. Přeji vám mnoho zajímavé práce a po práci pohodu, radost a smích.

© Martina Janová, Svět dětské fantazie, 2010