Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Hravé učení bude děti bavit

Hravé učení bude děti bavit


Speciální internetové stránky pro malé děti, pro batolata, pro mrňata – řeknete si… no nebylo by to špatné?!?! I když? Patří k sobě malé děti a počítač? Kdysi jsme si mohli směle říkat, že ne… ne a ne. Ale doba je jiná, počítače se stále více začleňují do domácností a žádají si náš čas, přesouvá se do nich funkce knih (třeba v nich hledáme recepty na nedělní oběd), práce, komunikace s blízkými… A chtě nechtě toto pociťují i malé děti. Paní Jitka Stříbrná spustila projekt, se kterým by dospělí mohli být spokojení. Stránky www.hraveuceni.cz jsou vytvořeny speciálně pro malé děti. Hezké a milé ilustrace Venduly Hegerové pohladí oči dětem i rodičům a děti se tu naučí slova, písmenka, čísla, říkanky či básničky. Pojďme si paní Stříbrnou vyzpovídat.

Kde vznikl ten počáteční nápad vytvořit stránky pro takto malé děti?

V době, kdy byl synovi rok, řešili jsme zvuky zvířátek. Tehdy mě zaskočila otázka „jak dělá husa“. Mnozí si zajisté poklepou na čelo, to je přece úplně jasné. No, mně v dané chvíli nebylo. Internet je moje základní pomůcka pro zjišťování informací, zkusila jsem najít i husu a ejhle, nic. Naštěstí jsem narazila alespoň na textové „ga ga“. Pak jsem zjistila, že dítě strašně rádo opakuje srozumitelná slova z počítače (např. názvy písmen v angličtině), mě naopak ignoroval.. A to už se začal rodit nápad, jak si zpestřit rodičovskou dovolenou..

Kdo vám stránky schválil a testoval? Mám na mysli nějakou kopu malých batolat, která vyjadřovala svůj názor…?

Oficiální betatester se jmenuje Max, jsou mu 3 roky, testovat začal ve svých 2 letech. Je samozřejmě nadšeným příznivcem a nebýt fixně nastavené doby, kterou smí u obrazovky strávit, obávám se, že by si hrál stále. Má nejraději testy (barvy, čísla i písmenka), je nadšený, když mu po správně označené barvě zatancuje některé ze zvířátek – ještěrka, kráva či opice. No, ale přiznávám, že některé věci rád nemá, například hrozně nerad přesouvá velká a malá písmenka do tlamy hrocha či lva. Proč, to netuším.. A samozřejmě úplně nejradši má pohádky, zejména „Domeček paní Myšky“ a „Kuře Krákoře“. Vždy to byly jeho nejoblíbenější pohádky, vlastně jsem je na web umístila právě kvůli němu. Od kamarádky jsem dostala 20 let staré dětské knížky v angličtině pro nejmenší děti. Byly popsané jako anglické klasické pohádky pro nejmenší. Obrázky jsem ukazovala dítěti a text překládala. Četla jsem nevěda, co mě čeká. První byla „Chicken Licken“, my si ji přeložili jako „Kuře Krákoře“. Dítě fascinovaně zíralo na obrázky (kde byla - námi v té době stále dokola opakovaná – zvířátka). Když jsem se blížila ke konci, padla mi brada dolů. Že je pohádka takhle morbidní, jsem nepředpokládala.. No, dočetla jsem, znění jsem nezměnila, jen jsem čekala, co na to dítě. Vyslovilo jen „ještě“. A to pak dokola a dokola.. Kuře Krákoře byl náš hit minimálně půl roku.
Naštěstí jsem si pak někde našla vysvětlení, že pro dítě je nezbytné v raném věku rozlišit dobro a zlo a to jde pouze předkládáním radikálních příkladů, např. vlk musí sežrat babičku - nikoliv strčit do skříně.. Trochu mě to uklidnilo.
Jinak myšlenku, obsah a provedení jednotlivých sekcí webu jsem konzultovala s dětskou psycholožkou a několika pedagogy z mateřských škol a z prvního stupně základní školy.

Jak dlouho trval zrod takových stránek, jistě to nebyla práce lehká, od prvotního nápadu ke spuštění?

Dlouho. Původně jsme chtěli stránky vyrobit za 3 měsíce, nakonec se to protáhlo na celý rok. Když jsme zjistili, co všechno nám internet umožňuje, pochopili jsme, že původní záměr je možné výrazně rozšířit a vybavit ohromným množstvím ilustrací, fotografií, animací a videí. Byla by škoda to nevyužít. Práce trvaly celý rok, poctivých 6-8 pracovních hodin denně (vyšetřených výhradně v době spánku potomstva). Jen zvukových souborů použitých na ozvučení webu je přes 1.800.

Co v tuto chvíli na stránkách děti a rodiče najdou?

Nástroje pro snadnější osvojení základních znalostí dětí ve věku od 1 do 6 let.
Začínáme zvířátky – od jednoduchého zobrazení v kombinaci ilustrace a fotografie, po složitější „prezentaci“ každého zvířátka, která obsahuje základní informace o zvířátku formou srozumitelnou dětem daného věku. Doporučuju jako příklad kouknout třeba na včelu.
Dalším nástrojem jsou první slova. Lze ho využít různě – například nechte dítě vyhledávat obrázky dle zadání. Nebo se může názvy slov prostě jen učit prohlížením. Důležitá je přítomnost a podpora rodiče, jeho aktivita při vymýšlení činností.
Další znalostí, kterou si dítě osvojuje, jsou barvy. Jednoduchou paletou necháváme dítě pochopit pojem barva a naučit se základní barvy. V Rozšířené paletě jen znalosti rozšiřuje. V testu „Umíš barvy?“ se pak učí přiřadit k názvu barvy tu správnou, používáme jednoduchý princip odměny za správnou odpověď: v případě správné odpovědi zatancuje ještěrka.
Písmenka jsou můj nejoblíbenější oddíl, taky dal asi nejvíc práce. Jednoduchá abeceda učí děti názvy písmen. Pozor! Tato sekce není vhodná pro předškoláky, názvy písmen jsou učivo 2. nebo 3. třídy. Pokud se dítě naučí názvy písmen namísto jejich zvuku, pak při učení čtení v 1. třídě bude muset nejprve názvy zapomenout a naučit se od začátku jen zvuk písmene. Proto pokud chcete s potomkem trénovat písmenka, aby mohl číst, použijte Rozšířenou abecedu. Tam najdete zvuky písmen tak, jak jsou potřeba. Rozšířená abeceda dává prostor každému písmenku, natrénujete rozdíl mezi malým a velkým písmenem, uvidíte a uslyšíte příklady slov obsahujících dané písmenko, u každého písmene je i krátká básnička pro procvičování. Samozřejmostí v sekci Písmenka je i test „Umíš písmena?“ kdy dítě na základě zvuku slova hledá správné počáteční písmenko.
A následují Čísla. Nejprve příklad počítání od 1 do 10, kde nechybí počítání na ruce, pokračuje počítáním statických obrázků až k počítání pohyblivých obrázků. Pak si můžete protrénovat počítání čísel od 11 do 20 a nakonec si zopakovat čísla od 10 do 100 (po desítkách). Opět nechybí test čísel, kdy určujete správný počet zvířátek na obrázku.
Říkadla a pohádky jsou odpočinková sekce, jakási odměna za učení. Hraj si je sekce pro úplně nejmenší, kdy poznávají, že stlačením klávesy dochází k pohybům na obrazovce a zároveň se učí názvy jednotlivých mořských zvířat či stavebních strojů.

Co vaše plány do budoucna? Kam byste chtěla tento projekt nasměrovat, co vylepšit, zdokonalit, přidat?

Projekt nepovažuji zdaleka za uzavřený. Máme další a další nápady, co by na webu mělo být. Už jen archiv pohádek je možné rozšiřovat do nekonečna. Pak jazykové verze, které mohou sloužit jako základní seznámení s cizím jazykem. Ráda bych realizovala sekci „mravní desatero“, základy společenského chování, kdy by děti na příkladech rozhodovaly, co je a co není správně. Nápadů máme moc, chybí jen čas a prostředky.

A protože jsme ve Světě dětské fantazie a ve světě knížek, můžete čtenářům prozradit, jaké dětské knížky jste měla nejraději?

Vždycky jsem milovala pohádky a táta měl přesvědčivý projev, takže pohádky, co četl on, byly veliká radost. Měli jsme jich desítky.
První knížka, kterou si živě vybavuji a kterou jsem si četla sama, byla Jules Verne Nový hrabě Monte Christo, po něm přišly Mayovky Duch Llana Estacada, Old Surehand a už tu byl Vinnetou. Neuměla jsem ani základy angličtiny a tak jsem se se spolužačkou Lenkou Kerumovou do krve přela o to, že Old Shaterhand není žádnej „Ould Šetrhend“. Omlouvám se, mělas pravdu Lenko.
Coby dívka dospívající jsem se rozechvěle probírala „Zrzkou z prvního poschodí“, kterou mi předložila babička, autora si bohužel nepamatuju, ale byla to dívčí limonáda z roku xy J A možná se budete divit, líbil se mi i tehdy povinný „Timur a jeho parta“.
Teď, když si čteme s Maxem, se mi moc líbí klasika jako „Příhody kocoura Modroočka“ nebo „Dášeňka, čili příběh štěněte“. Společně máme rádi „Krátké pohádky pro unavené rodiče“ od Michala Viewegha, Maxovi se líbí příběhy holčiček, já se neskutečně bavím známým prostředím a situacemi.

Co ráda čtete nyní, v dospělosti?

Cokoliv. Čtu vše, co se mi dostane pod ruku. Nejraději mám politickou sci-fi Fredericka Forsytha, podlehla jsem vypravěčství Dana Browna, díky Michaelu Crichtonovi a jeho „Říši strachu“ jsem zase začala číst poznámky pod čarou a odkazy k textu. Strašně ráda a opakovaně čtu Johna Steinbecka. Z českých autorů mám ráda například Miloše Urbana. Jsem obdivovatelkou angličtiny Jane Austenové. Když na to přijde, klidně si dám i „holčičí“ román. Nedám dopustit na výchovného rádce Lidmily Pekařové „Jak žít a nezbláznit se“. Přečtu všechno, většinu ale zase rychle zapomenu.

Tak doufám, že se šikovní tvůrci přínosných stránek pro děti nezblázní  a budou svůj projekt s pomocí malých čtenářů stále zdokonalovat. Držíme palce! A děkujeme za rozhovor!

 

© Renata Petříčková, Svět dětské fantazie 3. 10. 2009

 

> Kdo je kdo v projektu HRAVÉ UČENÍ