Jan Vinduška : všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas
PhDr. Jan Vinduška je absolventem etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ajak jste si mohli přečíst, knížku odborně zaštítil, tedy, přidal k ní něco, co působí tak trochu vědecky. Jeho oborem jsou právě tradice a historie. Pracuje v současnosti jako ředitel Polabského muzea v Poděbradech a tak otázka pro něj nemůže být jiná….
Hledání v minulosti, to je skoro jako žít v pohádce… Pročpak jste se rozhodl právě pro studium etnologie?
„To máte pravdu s tou pohádkou, některé jsou ale pořádné krváky… je ale fakt, že v pohádkách musí dobro zvítězit nad zlem a pohádka je ve své podstatě i určitým poučením a pohádka bez poučení není pohádka. A s minulostí je to podobné, i když ne vždy to dobro zvítězí. A to je teprve poučení.
Moje studium etnologie bylo, řekl bych, takové určité naplnění dětských snů… Zajímal mě dějepis a zeměpis a se zeměpisem bylo spojeno takzvané cestování prstem po mapě – měli jsme doma starý velký Ottův zeměpisný atlas s nádhernými mapami celého světa. A když jsem si tak cestoval v dalekých krajích, s fantazií podpořenou četbou dobrodružných knížek a cestopisů, tak mě zajímalo, jací lidé v těch dalekých krajích žijí a jak žijí, čím se živí, jaké nástroje používají… Postupem let se vše různě vyvíjí, někdy úplně jinak než si člověk přeje, ale zpravidla k tomu svému cíly přes ony křivolaké cestičky přeci jen dojde a tak se stalo, že jsem nakonec vystudoval etnologii. Studium etnologie mi ještě více přiblížilo moje zhruba roční působení ve skanzenu v Kouřimi.
Studium etnologie mi pomohlo rozšířit obzory, ukázalo cesty kudy se vydat a pomohlo pochopit a chápat spoustu jednotlivostí a souvislostí. Ale co se týče mého současného odborného působení, tak se nejvíce zabývám, když mi to různé okolnosti umožní, životem polabských venkovanů za poslední dvě století. A má na to velký vliv skutečnost, že Polabské muzeum spravuje jeden z nejkrásnějších skanzenů – muzeí v přírodě – a to Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem a také to, že jsem zde prožil část svého profesního života.“
Jak na vás působí ilustrace? Myslíte, že se ke knížce hodí?
„Ilustrace v knížce jsou naprosto úžasné, jsou vtipné a názorné a panu ilustrátorovi Václavu Kotrchovi se podařilo přesně vystihnout každý zvyk nebo svátek. A jestli se ilustrace ke knížce hodí? Tak to bez diskuse. Jeho výtvarný projev je v tomto případě úplně úžasný.
Jen tak na okraj, když jsem si domů přinesl první náhledy ilustrací a položil je na stůl, tak můj 5ti letý synek si je velmi zaujatě je prohlížel a pak běžel pro pastelky, že si obrázky chce vymalovat...“
A jaký svátek či zvyk máte vy osobně nejraději?
„V této oblasti jsem tradicionalista a nemám rád mnoho novodobých rádoby zvyků, o kterých před několika lety většina lidí neměla ani potuchu, že existují a dnes by se bez nich asi zhroutil svět… Ale třeba v příštím století se kolegové etnologové budou zabývat našimi dnešními novodobými zvyky a svátky a budou je považovat za národní bohatství… Na druhou stranu, možná díky profesionální deformaci, nejsem ale ortodoxním vyznavačem zvyků a svátků, ale rad si některé s rodinou připomenu v rámci uchování a připomenutí a předávání tradic další generaci. A zvyk, který praktikuji již léta je velikonoční pomlázka, na kterou mám dva zdatné pomocníky – moje synky. Ale zpět k Vaší otázce, tak na to není lehká odpověď a skutečně nejsem schopen říci, který svátek či zvyk mám nejraději. Já to vidím následovně: v prosinci se těším na Vánoce, pak na masopust, po kterém následují Velikonoce, pak na svůj svátek a na posvícení a skončíme zase u Vánoc…“
Možná teď trošku odbočíme od knížek, ale nedá mi to… jaký je pracovní den ředitele muzea? „Pracovní den ředitele muzea je asi jako každého jiného ředitele. Kromě standardního a nutného vyřizování běžné agendy, což je všemožná korespondence, komunikace na všechny strany, řešení otázek týkajících se hospodaření a provozu muzea, někdy i personální záležitosti, plánování naší muzejní činnosti, jako jsou plány výstav, přednášek a dalších akcí a koordinace činností jednotlivých pracovišť. Nesmím ale také zapomenout na asi jednu z nejdůležitějších činností ředitele a to je kontrola zadaných úkolů a činnosti podřízených ať již provozního či odborného charakteru. Polabské muzeum, v jehož čele stojím, má celkem 7 pracovišť roztroušených po okrese Nymburk, tak strávím i množství času při pracovních cestách po těchto našich pracovištích. Zde je pak třeba s jejich vedoucími a zaměstnanci vyřešit spoustu, z jejich pohledu veledůležitých záležitostí. Je sice spousta činností, které jsou skoro pravidelné, ale že by život v muzeu byl jednotvárný, tak to skutečně není. Zvláště nyní, kdy dokončujeme po rekonstrukci hlavní budovy Polabského muzea v Poděbradech nové stálé expozice. A když se na to tak podívám, tak můj pracovní den je velmi rozmanitý… A to mně fakt baví.“
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů do případného dalšího díla…
< zpět na začátek rozhovoru
► Kniha Hovory a hrátky se zvyky a svátky k prohlédnutí detailů, případně ke vložení do košíku
© Renata Petříčková, 12. 9. 2010 Knihy Svět dětské fantazie