Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Jaroslav Seifert: Maminka

Jaroslav Seifert: Maminka


Knihu si můžete vložit do košíku zde

Nevím, zda tato kniha potěší více děti nebo jejich rodiče. Skoro bych tipla na to druhé, tedy rodiče… Zavání totiž dětstvím našich rodičů, a možná i naším vlastním, protože některé z básní byly zcela určitě součástí našich školních čítanek.

Kdoví, za osloví i dnešní děti? Moc bych si přála, aby tomu tak bylo, protože je to opravdu publikace, která si zaslouží 8. vydání v Albatrosu a šuplíček „Pokladnice Albatrosu“.

Jaroslav Seifert, jak jinak, nestvořil básničky, ale básně, poezii… něhu, krásu, laskavost… Verše jsou navíc graficky upravené tak, že lahodí i oku, v kombinaci se slovy je celé dílo podobno souboru krásných krajek.

Všude je tu cítit láska k mamince, vzpomínky na nevinné dětství, znovu se ponoříte do té tajemné a dnes již tak vzdálené atmosféry skromnosti a dětské fantazie před mnoha a mnoha lety. Tehdy byla plynová lampa vymožeností, krabička s čajem vzácností a kuličky na dvorku naopak běžnou součástí dne…

Čtení vás možná donutí k něčemu, čemu jste se kdysi ve školních lavicích nejspíš bránily. Nebo koho bavilo dělat čítankové rozbory textu? Ne tedy ty mluvnické, ale ty literární. Autor píše poeticky, v jinotajích a tak vás napadne otázka? O čem to je? Jaký je opravdový význam tohoto verše, co jím chtěl pan Seifert říct?

Jedno je jisté, patrně si své maminky velmi vážil a ještě raději na ni vzpomínal. Ta něžná pokora, důvěra a laskavost dnes dětem někdy chybí… Taková škoda.


Abychom nebyly jen u maminky. Najdete tu také zmínky o otci, často o lodích, o dalekých krajích vonících exotikou a také jednu o cukrárně… Pojďme se na ni podívat spolu:

„…Pišingr, moka, malakov,                                       
griliážové řezy!
Těchto pár cizích jmen a slov,
která mi v paměti vězí,


tehdy jsem slýchal jedině,
a přes rameno třeba,
když stál jsem skromně u skříně,
v kapse s krajíčkem chleba.


Chvilkami ruka nad tácem
Mihla se, něžná, štíhlá.
Ale já byl jsem uchvácen
jen tím, co v prstech zdvihla….“
Nebo snad tu o poznání smutnější? Dědečkův pohřeb?


„…A pod lipami mocných ramen
Těšil jsem se vždy na rozhled.
Dědečku, sbohem, sbohem! Amen.
Ať na tvou hlínu prší med.


Co jsme se spolu nadívali
Zpod korun těchto starých lip!
Mělnickou věž je vidět v dáli
A blízko, blizoučko je Říp.


Však jsme tu byli před nedávnem,
Dnes vím, proč v tom předjaří.
Stáls v kabátku, již starodávném,
a měl jsi slzy na tváři.“


A můžete se ptát se mnou? Proč si básník přeje med na dědečkův hrob? Proč stál s dědečkem před časem na stejném místě se slzami v očích? Hledejte s dětmi odpovědi a hledejte krásu v poezii…

 

Knihu si můžete vložit do košíku zde

 

© Renata Petříčková, 24. 11. 2008 Knihy Svět dětské fantazie

 

> Další články najdete v rubrice