Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Je hezké vracet se celý život k dětským knížkám - 2. část

Je hezké vracet se celý život k dětským knížkám - 2. část


Nebrumlal jste si i ze spaní, když jste tvořil Brumlí příběh s všemi těmi „rrrr“… ?

Já se doma zeptám . Ale jedna věc mne mrzí. A to je to, že se tahle knížka nedá přeložit do angličtiny. Věřila byste tomu, že v Americe nemají žádné slovo, které by vyjadřovalo, jak mluví medvěd ? U nás medvěd dělá „brum“, v Americe medvěd prostě nic neříká. To bych řekl, že je skoro zásadní chyba této světové velmoci …

To se mi opravdu nechce věřit, tak to bych řekla, mají američané dost smůlu . A co vy? Co ve svém volném čase nejraději čtete?

Já mám rád napínavé romány, např. autory Dana Browna, Grishama, Forsytha. Snažím se číst knížky v angličtině, takový Grisham se čte krásně (na rozdíl třeba od Jacka Kerouacka, který je těžký i v českém překladu). Ale čtu jinak všechno možné, taky podle nálady. U postele mám vždy hromadu knížek a před spaním si vybírám, na čem si smlsnu. Ale miluju českou literaturu, humor Haška, Wericha. Ale taková moje „13.komnata“ je, že se hrozně rád , když se opravdu chci třeba o dovolené flákat, vracím k starým dětským knížkám, čtu si ty pasáže, co znám už dávno nazpaměť, a přehodnocuji si, jak jsem to vnímal tenkrát a jak to chápu teď. Možná je to ostuda, když si dospělý chlap čte dětské hlouposti, ale já se za to nestydím. A bohužel si uvědomuji jednu věc, že to, co jsem kdysi v dětství četl, je dnes obtížně překonáváno. Jeden příklad za všechny – o víkendech a dovolených si s dětmi společně čteme moje staré Čtyřlístky. A moje děti čtou ty staré, z těch sedmdesátých let, kdy to ještě psala paní Ljuba Štíplová, a ty nové se jim nelíbí. A ty staré klasické „hlášky“ ze Čtyřlístku známe už všichni doma nazpaměť. Dneska už tam bohužel žádné hlášky a fóry k pamatování nejsou.Jak se Vám zamlouvaly ilustrace Ivy Pospíšilové? Namalovala přesně to, co jste viděl vy sám, když jste rodinu Brumlů vymýšlel?

Na toto je opravdu jednoduchá odpověď. Je to přesný ! Myslím, že to sedí, že když to četla, viděla přesně to, co jsem viděl já, když jsem to psal. Pevně věřím, že to i takto působí na čtenáře.

Určitě, a protože věřím, že dětem se bude tato knížka určitě líbit, neodpustím si otázku ohledně budoucnosti? Už vzniká něco nového, něco dalšího?

Já myslím, že jestli se to dětem bude líbit, že rodina Brumlů určitě má nějaký cestovatelský nápad, spojený s nenásilným vzděláváním ;-)

A píšete tedy raději pro děti nebo pro dospělé?

Víte, já bych hrozně rád, kdybych uměl udělat knížku, která bude čtenáře provázet celý život. Každé dítě se jednou stane dospělým. A každý dospělý si utváří svoji mysl a svoje postoje mimo jiné i tím, co četl, viděl a zažil v dětství. A knížky mají tu úžasnou vlastnost, že se k nim lze vracet. A přestože čtete ten samý text, ve své mysli můžete prožívat postupně jiné prožitky. Vracíte se do dětství, korigujete si svoje postoje, prožíváte ve své mysli znovu určité situace. Já vám řeknu takový úplně dokonalý příklad. Staré Skupovy dialogy Spejbla a Hurvínka. Poslouchal jsem to od dětství na starých gramofonových deskách. Když mi bylo šest let, smál jsem se tam některým věcem. Po pravdě řečeno, některým narážkám jsem porozuměl někdy skoro v dospělosti. A mohu to poslouchat dodnes, protože tam i jako pokročile dospělý stále nalézám nové důvody k úsměvu. A o tom by to mělo být. V každém dospělém by měl být pořád kus toho malého kluka, protože je to o fantazii, radosti a smíchu nad čímkoliv. Napsal jsem knížku Hovory R, která je o tom, jak jsem já sám bojoval s rakovinou. Je to knížka pro dospělé ? Přál bych si, aby byla jenom pro hodně staré dospělé. Jenže, bohužel, i tohle může být knížka pro některé děti. Ale já neumím psát moc vážně, takže i tohle vážné téma je prý docela sranda .

© Renata Petříčková, 12. 9. 2009 Svět dětské fantazie

« zpět na 1. část

 

> Pohádka Michala Vaněčka Maličký, hubený slabozraký

> Další články Renaty Petříčkové