Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Jiří Macoun : Pozor! Bratři bagři přijíždějí!

Jiří Macoun : Pozor! Bratři bagři přijíždějí!


Jsou to už téměř dva roky, kdy jsem se seznámila s první knížkou Jiřího Macouna s názvem Plus Minus Max pro čtenáře od 11 let. Po čtivém, milém a náležitě vtipném příběhu o nadměrně inteligentním školákovi se právě v tento předvánoční čas na pultech knihkupectví objevuje Macounova novinka Bratři bagři. Kupodivu je pro čtenáře podstatně mladší. Na první pohled velmi pozoruhodná kniha mě přiměla dozvědět se o ní hned něco víc, než jsem si přečetla ve stručné anotaci na obálce.

 

Proč, kdy a kde vůbec vznikl nápad na knížku o bagřích kamarádech?
Za vším stojí paní redaktorka Jana Semelková. Ta si ji vlastně objednala. Tedy nejprve poslala oťukávací mail, jestli bych jako autor, který má velký přehled o technických záležitostech, nenapsal moderní pohádky o mašinkách. V redakci totiž dospěli ke kolektivnímu názoru, že stávající pohádky už děti nudí. Lokomotivy jsem po pěti minutách přemýšlení zavrhl. Pro dnešní kluky a holky od čtyř let je strojem číslo jedna BAGR! Za další půlhodinu jsem vymyslel název Bratři bagři. Námět se paní Semelkové tak zalíbil, že smlouva byla podepsaná vlastně okamžitě. Jen podotýkám, že bagři nejsou kamarádi, ale sourozenci. Pocházejí z jedné dílny a mají stejného konstruktéra. A vše se událo na konci října loňského roku u mého pracovního stolu v obýváku.

Bratři bagři mají zvláštní jména MUR, SUR a VUR. Budí ve mně velkou zvědavost. Jsou odvozena od zvuku motoru nebo jaký mají původ?
Bagři jsou především stroje, i když mluvící. Jako u jiných složitých mechanizmů je jejich jméno vytvořenou zkratkou plného názvu. Prvním vyrobeným kusem bylo malé univerzální rypadlo, tedy MUR. Univerzální bagr to nemohl být, protože druhý v řadě, střední univerzální bagr, by byl SUB. Příběhy o subíkovi by byly ovšem úplně jiným žánrem, než pohádkou, na kterou jsem měl smlouvu. Proto jsou bagři rypadly. V každém případě se neobvyklá jména dětem líbí. Motorovou zvukomalebnost jste ovšem postřehla správně.

Podle informace z vašeho webu rád testujete připravované knihy na malých čtenářích. Proč vlastně?
Nevím jak jiní autoři, ale já mám děs a hrůzu z toho, že mé příběhy budou děti nudit. A u pohádek o bagrech jsem si vytyčil jasný úkol. Styl textu nesmí být jednak podbízivě sladký, jednak by měl navíc záměrně obsahovat i méně frekventovaná slova, aby plnil účel, který zodpovědní rodiče od netuctových pohádek právem očekávají. Při čtení pro prvňáky a druháky jsem si ověřil, že dovedou sledovat dějovou linku velmi pozorně. Ovšem text jsem přeci jenom pro větší srozumitelnost zjednodušil, aby byl přístupný i dětem, kterým se moc nečte.

Můj syn se už na bagry chystá. Mimochodem, může mít dětská kritika vůbec nějaký smysl a vliv na konečnou podobu díla?
Vášnivé čtenářky redaktorky přečtou se zájmem i text, který obyčejný čtenář znechuceně odkládá. Děti tímto syndromem netrpí. Když je něco nebaví, dovedou se jasně projevit. Proto kromě čtení dětem, třeba ve škole, můj nový rukopis zkouší i odborně způsobilé maminky, které na vlastních potomcích velmi dobře poznají, co se líbí a co ne. Sama sledujte syna při čtení. Pak mně napište, kdy reagoval jinak, než by se dalo předpokládat, abych v případném pokračování vašeho postřehu využil.

Pravda je, že dětská fantazie je zcela jiná, než dospělácká. Já považuji zápletky OPRAVDU inspirované dětmi, za nejlepší. Čerpáte také někdy ze studnice ryze dětských - pro dospěláky někdy nemožných - nápadů a "hloupostí"?
Umu vymýšlet hravé hříčky jsem nikdy nepozbyl. Nerozlišuji proto fantazii dětskou a dospělou. Přesněji dospělá mě nezajímá. Naopak usilovným třicetiletým tréninkem při psaní jsem se ještě zdokonalil v té prvotní, vrozené. Aspoň doufám. S dětmi si nejspíš proto rozumím hodně. Sousedky z paneláku moc dobře vědí, že s jejich kluky (holka je ještě mimino) vedu řeči, co to jde, když se potkáváme na schodech. Bez naprostého vcítění se do světa nejmenších není možné vyjít klukům a holkám vstříc příběhem, který je zaujme.


Čím se Bratři bagři liší od všudypřítomných Bořků Stavitelů, Aut a Hasičů Samů a podobných "výtvorů", tedy, co v knížce mohou rodiče i děti najít jiného, odlišného, co zaujme víc, než výše zmiňované komerční hity?
Otázka spíše pro odborné kritiky. Do zmíněných knih jsem nahlédl, ale vzor jsem našel v domácím prostředí. Příběhy jsem sepsal tak, aby měly mnohem blíže k tradiční české a evropské tvorbě, jakou je třeba časem prověřený a pořád skvělý Ferda Mravenec. Zápletky jsou ovšem svrchovaně současné. Dával jsem si hodně záležet, aby jednotlivé příběhy hladily děti i dospělé předčítače po duši, mladé bagristy a bagristky povznášely, ale nenudily a hodně neprvoplánově bavily. Soudím, že se mimořádně povedlo i grafické ztvárnění knihy, která obsahuje kromě psaných pohádek i tři kreslené příběhy. Ilustrátor Lukáš Urbánek si MURA, SURA a VURA i konstruktéra záhy hodně oblíbil. Z rozverných obrázků lze malířův vřelý vztah k mým strojům poznat na první pohled. Doufám, že Urbánkovi bagři uchvátí děti jako mě a rodiče se jejich přirozenému vkusu přizpůsobí.

Za jménem Macoun člověk prostě musí vidět kočky. Vím, že kocoura Macouna doma nemáte, ale další chlupaté kočičí tlapky ano? Co vede muže k lásce ke kočkám? Smím-li se zeptat, protože kočky jsou obyčejně doménou žen.
Omyl, kocoura macouna doma máme. Jmenuje se Maxmilián von bauMax Farbenabteilung, protože odtud do naší rodiny jako kotě přišel a u nás už zůstal. Říkáme mu Max, přestože je macoun. Poslední dobou drží dietu, aby všem buclatým tvorům ukázal, že to jde. Stačí jen přiklopit misku. A s muži a kočkami je to jednoduché. Jenom tvor s velmi vytříbeným vkusem a mimořádnou tolerancí je schopen obdivovat takové skvělé tvory, kterými kočky a kocouři jsou. Váš předpoklad, že ke kočkám tíhnou spíše ženy je, myslím, jen nepřesnou statistikou. U nás v rodině je to 50 na 50. Já mám Maxe. Manželce Magdě projevuje mimořádnou náklonnost naše kočka Veverka.

Pánové prý tíhnou ke psům, protože jim lze snáz poručit? Co Vy a psi?
Psi jsou fajn tvorové, ale kočky mě zajímají víc právě tím, že se jim poručit nedá. S kočkou se musíte sžít. A i život v lidské tlupě je především o toleranci, takže společné bydlení s kočkou v bytě je tím nejlepším tréninkem pro zvládání každodenních kontaktů s lidmi.

Tak s tím mohu pouze souhlasit… A co máte v šupleti, třeba hit na Vánoce 2012?

Hit super hit asi těžko. Nová kniha nebude pro neználky. Připravuji další díl z naučné edice Stručná historie od Computer Pressu pro mladší čtenáře o pevnostním stavitelství na území Česka. Kniha by měla napomoci rozšířit obzory o hradištích, hradech i městském opevnění především zvídavým klukům od 11 let. Byl bych rád, aby se i v nové generaci vyskytovali jedinci, kteří toho ví víc než chabnoucí průměr vychovávaný naším, hlubokou krizí postiženým, školstvím. Připravovaná kniha má napomoci zejména starostlivým rodičům formovat postoje a znalosti potomků v oboru historie, když státní vzdělávací systém je vlastně jaksi mimo provoz.

Tak to Vám popřeji hodně úspěchů jak na poli naučné literatury, tak i v té ryze dětské a fantazijní. Obého je třeba. A bude-li nějaká další novinka, dejte vědět…

 

© Renata Petříčková, 4.12.2011 Svět dětské fantazie