Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Jiří Žáček vždycky fandí malým proti velkým - rozhovor

Jiří Žáček vždycky fandí malým proti velkým - rozhovor


Jméno Jiří Žáček je nejen pro mě symbolem dětství. Lehce zapamatovatelné rýmy našeho nejznámějšího básníka současnosti mě provázeli celým dětstvím. Stejně jako kdysi já i dnešní děti hltají Žáčkovy hravé a veselé verše. Jiří Žáček však není jen básníkem, ale také spisovatelem a překladatelem. Píše jak pro děti, tak pro dospělé.

Četli Vám rodiče z knížek před spaním, když jste byl malý? A co Vy, četl jste svým dětem pohádky na dobrou noc?

Měl jsem štěstí, rodiče mi odmalička četli, kupodivu nejpilnější předčítač byl otec, který si k pohádkám přidal i Karla Havlíčka Borovského a Haškova Švejka. V tom jsem se mu nevyrovnal, moje žena byla lepší vypravěčka než já, kromě toho jsem několik let dojížděl z Prahy domů do Vlašimi jen na víkendy. Zkrátka sám sobě bych z rodičovství dal trojku. 

Měl jste v dětství nějakého oblíbeného literárního hrdinu?

Z předčtenářských let mě nejvíc uchvátila Erbenova Kytice, která patří k mým nejmilejším knihám dodnes. K mým oblíbeným hrdinům patřil Havranpírko ze Štorchovy Osady Havranů, Twainův Tom Sawyer a Jim Hawkins ze Stevensonova Pokladu na ostrově, později třeba hrdinný kapitán Korkorán, Dumasovi Tři mušketýři nebo Harbert z Verneova Tajuplného ostrova. A ještě později jsem místo literárních hrdinů obdivoval Jacka Londona.

Vaše první knížka "Ráno modřejší večera " vyšla v roce 197O, vzpomínáte si ještě na její vznik?

Na to už se moc nepamatuji, zato si vzpomínám na vydání. Knížka vyšla neoficiálně jako zájmový tisk pro členy Klubu Mladá poezie, který byl brzy poté úředně rozpuštěn a jeho redaktoři arestováni, údajně za hospodářskou kriminalitu. Takové podezřelé spolky nebyly v 70. letech žádoucí. 50 výtisků jsem si stačil odnést, zbytek nákladu skončil nejspíš ve sběru.

Co Váš první honorář, za co jste jej utratil?

První honorář jsem dostal v roce 1965 z časopisu Student, byla to tuším padesátikoruna a daly se za ni pořídit dvě láhve slušného vína.

Proč jste začal psát pro děti?

Jednak ze špatného svědomí, když už nejsem vzorný otec, abych si to u potomků vyžehlil pohádkami a básničkami, a jednak z vrozené hravosti. Jak známo, i dospělí si chtějí hrát, a vymýšlení pohádek a říkanek pro vlastní potomky je docela dobrý způsob, jak se vyblbnout. Mohu ho doporučit všem rodičům.

Je podle Vás snadnější psát pro děti nebo pro dospělé? Zdá se Vám náročnější dětský nebo dospělý čtenář?

Obecně vzato je náročnější malý čtenář, ten prostřednictvím knížek objevuje svět a to je náročná práce, zatímco většina dospělých čtenářů se spokojí s oddechovou četbou. A jestli je snazší psát pro děti nebo pro dospělé? To je různé. Ale psát pro děti je pro mne veselejší práce než psát pro dospělé.

Máte dvě vnučky, rozebíráte s nimi svou tvorbu pro děti. Inspirují Vás?

Mám dvě vnučky-školačky a ročního vnuka a jsem jejich velký fanoušek. Samozřejmě mě inspirují, jednak nečekanými nápady a dětskou spontaneitou, ale i tím, že ve mně probouzejí toho kluka, kterého má každý chlap v sobě.

U široké veřejnosti je jméno Jiří Žáček spojeno především s veselými a hravými básničkami pro děti. Kromě psaní básní a beletrie se však věnujete také překladům cizojazyčné literatury. Co je na této práci nejtěžší?

Já se za překladatele nepovažuji, k překládání jsem se vždycky dostal nějakým omylem. Úskalí překladu bývá právě v tom, že nestačí ovládat cizí jazyk; daleko důležitější je ovládat češtinu, ovládat ji tvořivě, básnicky. Překládat ani ne tak slova, jako ducha originálu.

Mimo jiné jste autorem také mnoha divadelních a televizních pohádek. Jaké pocity míváte po zhlédnutí dramatizace svého díla? Která Vaše pohádka se Vám na televizní obrazovce nejvíce líbila?

Nejvíc mě okouzlila pohádka Bezhlavý rytíř a Bílá paní v provedení amatérského souboru účastníků jedné Šrámkovy Sobotky. Fascinují mě nadšenci, kteří se kvůli jedinému představení naučí třicetistránkový text, a když jim náhodou vypadne věta, dovedou zaimprovizovat tak ohromně, že vlastně hru vylepšují.

Zotavujete se po náročné operaci, máte chuť na psaní? Co pro Vás vlastně psaní znamená?

Psaní je můj způsob přemýšlení. Při psaní si srovnám chaos v hlavě, anebo aspoň ten chaos uspořádám tak, abych se v něm orientoval.

Čemu se věnujete když nemáte chuť na psaní? Jaké jsou vaše koníčky?

Kdysi byl mým největším koníčkem sport, závodně jsem hrál fotbal a basketbal, běhal jsem na lyžích, dělal jsem atletiku. Dnes mám spíš koníčky kulturní, divadlo, výstavy, muziku, ale ze všeho nejradši vypadnu do přírody a půl dne bloumám po lese. Les mě nabíjí jako elektrárna.

Jak dle Vašeho názoru ovlivňuje dětskou psychiku čtení knížek?
Existují dokonalé průzkumy dětského čtenářství, z nichž vyplývá: Dětem, kterým nikdo nečte knížky a které proto nečtou ani samy, buď Pánbůh milostiv. Knížky jsou nenahraditelné a kdo si myslí, že si vystačí s filmem a televizí, je sám proti sobě.

Co chystáte pro své čtenáře v nejbližší době?

Letos mi vyšly dvě knížky pro dospělé, výběr z humorné poezie Kdo se směje naposled… a knížka bajek Život je boj. V šuplíku mám rozepsanou sbírku básní a soubor aforismů. Ale protože se zpravidla pustím do něčeho jiného, než jsem měl v plánu, třeba se nakonec pustím do dětské knížky.

Myslíte si, že v dnešní konkurenci velkých knihkupectví může obstát malé knihkupectví Svět dětské fantazie orientované na knihy pro děti a mládež?

Protože věřím na dobré nápady, myslím, že chytře a s vtipem vedené malé knihkupectví může v konkurenci knihkupeckých kolosů obstát se ctí. A já vždycky fandím malým proti velkým.

Děkuji Vám za příjemné vyprávění. V hlavě se kupí další desítky dotazů, ale nechám místo i dalším :-) Přeji Vám brzké zotavení a Můza ať Vás inspiruje pořád tak skvěle jako dosud.

© Jarmila Syptáková, 11. 6. 2008 Svět dětské fantazie www.svetdetskefantazie.cz

 

 

 

> Další články najdete v rubrice