Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Kateřina Hejlová : Láká mě svět ticha, přemýšlení, meditace

Kateřina Hejlová : Láká mě svět ticha, přemýšlení, meditace


Kateřina Hejlová je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého a v těchto dnech jí vychází první kniha pod pravým jménem. Jmenuje se Fimbul. Je čtivá a má neuvěřitelný náboj, emocí, mrazu, zvláštní něhy, blízkost umírání a smrti, temna i světla. Ohřejete se s hlavní hrdinkou ve vzácném teple domova a také budete mrznout v drsné přírodě. A to vše je zabaleno v naprosto nádherné obálce.

Mezi její předchozí díla patří povídka ve sborníku povídek tvůrčí skupiny Hlava nehlava Zuby nehty (2007) – povídka Poslední metro, Tisíc jizev (2008) – povídka Trojná bohyně, Ruce vzhůru (2009) – povídka Vražda v lodní kajutě, Nahoře bez…, a dole taky (2010) – povídka Vraž ho tam a Noční můry nespí (2011) – povídky Za zrcadlem a Aqua Mala. Samostatné publikace vydala pod pseudonymem Katty Joyce – jde o knížky Angelina Jolie & Brad Pitt: Společný příběh (2009), Zabijte je všechny! (2010), Hugh Laurie: Nespokojený melancholik (2010). Překlady – Roger Zelazny: Tvorové světla a temnoty (společně s Michaelem Broncem, 2011), Allison Pearson: Myslím, že tě miluju (2011).

A tak mě napadá, že temná tématika měst – viz povídka v Zuby nehty, metro, doprava, rušné ulice měst, Vám je blízké v tom světě za klávesnicí. Proč unikáte právě do toho industriálního světa a nepíšete třeba…ehm…třeba o vílách v lese?

Nemyslím, že bych unikala do industriálního světa a rušného už vůbec ne, naopak mě láká svět ticha, přemýšlení, meditace. U zmiňované povídky Metro jej najdete ve vnitřním monologu hrdinky, v psychickém hororu, který prožívá, u Fimbulu jsem se zase nemohla dočkat, až své hrdiny pošlu na cestu z města, a pak se s přírodou v textu poperu.

Zdá se, že máte Prahu ráda, je to tak?

Abych řekla pravdu, víc než jiné metropole. Nicméně nemám ráda hluk a spěch, které k velkoměstům patří. Prahu však miluju pro její komorní atmosféru, proto jsem do ní situovala děj svého příběhu. Navíc při pohledu na Hradčany mě pokaždé mrazí, takže jsem své hrdiny prostě nemohla vyslat z jiného města, byť sněhem zkroušená byla většina Evropy.

Katko, mohu se Vás zeptat, jak se stalo, že Vás osud zavál až do šedavé Anglie?

Do Anglie nás zavála náhoda. Přítel dostal zajímavou pracovní nabídku, které nešlo odolat, a tak jsme sbalili kufry a zamířili z Irska, kde jsme posledních pět let žili, na sousední ostrovy. Odjížděla jsem s těžkým srdcem, ale s nadějí, že moje nová adoptivní země bude Irsku aspoň trochu podobná. Povedlo se.

Aha, takže ne z Čech, ale z Irska! Zajímalo by mě, v čem spatřujete hlavní rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi?

Já osobně rozdíly tolik nevnímám, ale ptejte se na to pisálka, jako jsem já. Moje optika je mou profesí značně pokřivená. Pro mě je hlavní, že mám kolem sebe barevnou, pokud možno proměnlivou, přírodu, nad hlavou těžké, nízké a kvaltující nebe, v obchodě úsměv personálu, a že mám co do úst a kam hlavu složit. V tomto se Anglie od Irska neliší, v jiných směrech asi ano, ale ty pro mě nejsou tak podstatné.

Čerpáte v novém prostředí inspiraci pro další knihy a romány?

Nepochybně. Každý krok je novou inspirací. Irsko mě naučilo jednu veledůležitou věc, dívat se kolem sebe s otevřenýma očima. Na každé procházce se psem, během každé cesty do práce se může zrodit inspirace pro román, povídku či báseň. Stačí jen otevřít oči.

Protože jsme ve Světě dětské fantazie, nemohu se nezeptat na Vaše knížky, bez nichž si neumíte představit vzpomínku na dětství?

Kája Mařík, Malý Bobeš, Neználek, Děti z Bullerbynu, Bílý tesák, Andersenovy pohádky, jé, těch by bylo.

Proč jste se rozhodla pro studium na Literární akademii?

Z lásky ke knihám a psaní, přece. Odjakživa jsem byla knihomol, a co si vzpomínám, pořád jsem něco psala. Ať už to byl deník, pohádky, školní časopis nebo několikastránkové dopisy kamarádkám. Vždycky, když píšu několik měsíců v kuse, nemůžu se dočkat, až skončím, občas je to vážně řehole, ale jakmile odložím „pero“, cítím se podivně prázdná a neúplná. Obvykle to vydržím sotva pár dní, maximálně týdnů, a už zase hledám nový námět.

Co těch pár dní vyplňuje tu vzácnou prázdnotu?

Většinou především četba, dlouhé procházky, abych si urovnala myšlenky a připravila hlavu na nový projekt, spánek, pečlivější péče o domácnost, prostě běžné všední věci, na které během intenzivního psaní nemám tolik času.

Fimbul je historicky první kniha nového nakladatelství JaS. Je to zcela nepochybně velmi vzácný okamžik a poštěstí se ho žít jen maličkému zlomku autorů. Proč jste si vybrala právě Janu Semelkovou a její nakladatelství?

Protože to jednoduše nemohl být nikdo jiný než Jana. Jana při mně stála, kdy jsem to nejvíc potřebovala, bila se za mě, věřila v mé texty a nepochybovala, když mě mučila nejistota - a že to bylo při psaní Fimbulu pořádJ Jana do mě vložila důvěru a já jí to nyní vracím.

Obálka je opravdu zvláštní. Jemná, něžná a přitom až mrazivě elegantní. Podle mého názoru v knihkupectví musí zaujmout. Líbila se Vám, když jste její návrh poprvé viděla?

Byla jsem nadšená. Vzhledem k tomu, že ji navrhovala moje švagrová Lenka, měla jsem to štěstí, že jsem mohla „kecat“ do její podoby od začátku až do konce. Návrhů bylo víc, ale tahle byla jedinečná. Něžná, mrazivá, osobitá…

Máte už v šuplíku nějakou další zajímavou věc pro další čtenáře?

Momentálně dokončuju humoristické vzpomínky na naše veselé, nicméně nelehké začátky v Irsku, a román, podle skutečné události, o ženě, která v sedmdesátých letech utekla do Jugoslávie. Moc mě láká také téma druidů, šamanů a magie obecně.

Fimbul skončil tak nějak… nebudu prozrazovat, ale teoreticky by mohl skrývat prostor pro další pokračování.
Uvažujete o něm?

Rozhodně ne. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

Já bych si docela přála, aby NIKDY nebylo NIKDY. Tak Kateřině popřeju hodně tvůrčí inspirace, krásných anglických zážitků a tu správnou inspirativní cestu k dalším knížkám. Fimbul je bezesporu zajímavá knížka, která v sobě nese to, co mnoho dnešních knih již postrádá. Duši. Atmosféru vykreslenou s takovou něhou a péčí, že se dostáváte do děje. A nemůžete se odtrhnout. Takže, až budete číst Fimbul Kateřiny Hejlové, rezervujte si minimálně několik hodin v kuse.

 

© Renata Petříčková, Knihy Svět dětské fantazie 1. 11. 2011