Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Michal Nesvadba nejen o dětech a Kouzelné školce

Michal Nesvadba nejen o dětech a Kouzelné školce


Michal Nesvadba bude zanedlouho slavit narozeniny. Narodil se 3. listopadu 1957 v Praze a jeho životem se staly děti. Práce pro ty nejupřímnější diváky na světě se pro něj stala doslova posláním. Vystudoval Státní konzervatoř v Praze, obor hudebně-dramatický a pak hrál jako sólista mim v Laterně Magice, jako herec v divadle Ypsilon, založil známé Mimtrio a postupně se propracoval k sérii zábavných vystoupení pro děti. V současné době ho nejvíce malých diváků zná z Kouzelné školky, kde pro děti připravuje čtyři díly měsíčně. Bylo mi velkou ctí přivítat ho ve Světě dětské fantazie a požádat ho o rozhovor.

Kouzelnou školku, zdá se, připravujete snad úplně celou. Jste autorem scénářů, rekvizit i kostýmů…Neumím si představit, kolik času taková příprava na jeden díl zabere?
Děkuji, že se mě na to ptáte, neboť se to v České televizi bere jako samozřejmost, ale ve skutečnosti je to někdy těžká řehole. Nedělal bych to však, kdyby mě to nebavilo. Každá současná příprava je výzva, zda budu ještě schopný po deseti letech, konkrétně po 1060ti autorských vstupech mezi pohádkami, schopný vymyslet ještě něco nového s pointou. Nerad se totiž opakuji. Obvykle tři dny vymýšlím, čtyři dny píšu a jeden den vyrábím rekvizity.
Navíc tu jste jako nejlepší vynálezce na světě. Kde nacházíte tu bezednou studnici inspirace pro stále nové a nové vynálezy?
Moje „vynálezy“ jsou skutečně mezi dětmi velmi oblíbené. Někdy jsem sám překvapený, co všechno jsem schopen obrátit nohama vzhůru jenom proto, aby to překvapilo a divák mohl nad tím nebo nade mnou kroutit hlavou a smát se mi. Inspiraci stále čerpám ze svého dětství, z kontaktu s dětmi, při návštěvách hračkářství po celém světě. Mám vytrénovanou obrazovou paměť a tak mi nedělá problémy si představit z deseti dřevěných tyček skluzavku pod sáňky na koberec v obývacím pokoji.

 

Po republice cestujete se svými zábavnými „šou“, hrajete si s plyšáky, malujete, tvoříte legendární lepící páskou…Mimochodem, marně ji pro syna sháním, dá se někde koupit?
Hraji pravidelně dvacet představení měsíčně mimo měsíce ledna a července, kdy odpočívám. Najedu jako řidič, amatér, cca 60tisíc kilometrů ročně na svých toulkách od Aše až po Karvinou, odkud mimochodem pochází moje žena a tak i tam jezdím rád. Všude mám s sebou samolepicí barevné pásky, ale poradit vám, kde je můžete sehnat, neumím. Sám si je nechávám vyrábět jednorázově vždy po pěti letech ve velkém množství.

Ještě se vrátím k těm vašim cestám. Která „šou“ je vám nejbližší, kterou hrajete úplně nejradši?

Moje první představení hraji, jestli se nemýlím, od roku 1985 a jmenuje se Michal je Pajdulák. Dodnes mě neomrzelo a mám ho nejraději. Za největší pozoruhodnost však stojí to, že všechna moje představení jsou založena na stejném uspořádání scén, takže pokud si odmyslíte kostýmy a rekvizity, tak zjistíte, že hraji „stále jedno to samé představení“. V tom jsem srovnatelný v počtu představení z mnoha světovými muzikály na Broadway .

 

S Upírem Krejčím jste svého času spolupracoval na projektech pro dospělé, vaše oficiální stránky uvádějí ukončení těchto představení. Není to škoda, nechystáte nějaké obnovení?

Nikdy nezapomenu na dobu Mimtria, které se stalo známé především zásluhou krátkých skečů, etude či parodií v zábavných programech tehdy Československé televize. Ke skupinové práci pro dospělé bych se již nevrátil, ale jako sólista, velmi rád. Bude to však obtížné, neboť jsem a asi zůstanu navždy Michalem ve žlutém tričku a v hnědých kalhotách se samolepicí barevnou páskou v ruce, jako můj otec Miloš, v nezapomenutelném malířském plášti s motýlem u krku, na hlavě s baretem a v ruce s barevnou křídou.

Co Vám v současné době zabírá nejvíc času, na čem pracujete?

Dokončil jsem novou knížku pro děti, která se dá nejen číst a prohlížet, ale i poslouchat. Čísla stran jsou i čísly „tracků“ na CD, které ke knížce děti obdrží a tak strany hrají, samy jim odpovídají nebo se jich na něco konkrétního ptají. Kniha mi splnila jeden z mých snů, spojit a obohatit čtení knížky o další vjem. V současné době chystám nové představení pro děti na prosinec tohoto roku, které by mělo být více beze slov, aby si ho užily i děti, které se ještě „nenaučily česky“.

 

Je na obzoru nějaký nový počin, třeba knížka pro děti?
V příštím roce bych rád napsal poslední díl do chystané trilogie a doplnil tak knihy Michal maluje s tátou a Michal doma s mámou. Námět mám a věřím, že překvapí. Když se vrátím do dob studií, tak jsem měl vždycky ze slohu špatnou známku a maminka mi říkala:“Armstronga vyhodili ze školy, kde se učil hrát na trumpetu a jaký z něho byl trumpetista! Nic si z toho nedělej. Jednou ti to třeba půjde…!“ Na to nikdy nezapomenu. Jestli to dobře dopadne, protože psaní věnuji pouze měsíc v roce, tak vydám příští rok, svoji pátou knížku.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně inspirace a ještě víc nadšených diváků a malých čtenářů i posluchačů…
© Renata Petříčková 4. 11. 2008 Knihy Svět dětské fantazie