Knihy Svět dětské fantazie | leporela a dětské knihy levně v online knihkupectví

Hvězdička přání Váš rádce při výběru knih

Obsah Vašeho nákupního košíku:

0 Kč (vč. DPH)

Zákazník

Informace

Provozovatel

Jarmila Syptáková
Rejvízská 21, 790 01 Jeseník

IČO:73256439, DIČ:CZ7359204897

Tel.: 739 012 969

ICQ: icq 258-666-257
Email: info@svetdetskefantazie.cz

SVĚT DĚTSKÉ FANTAZIE

online knihkupectví s dětskými knihami s tradicí již od roku 2007

Prodáváme dětské knihy s láskou. A co to pro Vás znamená?

Zveřejňujeme pro Vás ukázky z knih

Píšeme pro Vás recenze knih a články ze světa dětské literatury.
Většinu knih známe a dobře Vám poradíme.
Denně zařazujme knižní novinky
Objednávku vám rychle a bezpečně doručíme.
Pořádáme soutěže o krásné ceny.

Děláme Vašim dětem radost už čtvrtým rokem!

Obchod ověřený zákazníky

Doporučte nás

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
-> Doporučte nás!

Miloš Kratochvíl - Markéta Vydrová : Malé povídání o tom, že když se chce, dají se tvořit velké věci

2. část Malé povídání o tom, že když se chce, dají se tvořit velké věci

Rok se s rokem sešel a na nás se již chystá další novinka. A pozor, ne jedna, ale rovnou dvě knihy pro děti procházejí posledními úpravami, aby se mohly každou chvíli objevit na pultech obchodů. Na svědomí je nemá nikdo jiný, než nám již chorobně známá autorská dvojice, kterou prozradí logo zářivě červených klaunských nosů. Autorského pera se jako vždy zhostil výjimečný spisovatel Miloš Kratochvíl. Jeho příběhy nechala v barvách ožít báječná ilustrátorka s neutuchajícím optimismem Markéta Vydrová. Jen pro pořádek si připomeňme, že již mají na společném kontě dvě hotové knihy: Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě (Mladá fronta 2009) a hitovku Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech (Mladá fronta 2009). Pokud Vám, milí čtenáři, mohu doporučit, podívejte se nejprve na náš první rozhovor: Strašibraši - začátek velkých plánů spisovatele Miloše Kratochvíla a ilustrátorky Markéty Vydrové. Je to pěkný úvod, který Vás může dostat hlouběji do tajemství, které se skrývá za kouzelnými knihami této čarodějné dvojice.

≈

Hned ze začátku Vám oběma musím vyjádřit upřímný obdiv. To, že se během tak krátké doby dočkáme rovnou dvou nových knih, mě mile překvapilo. Navíc se Vám je podařilo zplodit do té nejpříhodnější, předvánoční doby. Obě knihy se právě dostaly z knihtisku až k nedočkavým čtenářům. Je to náhoda, nebo jste měli naplánováno, že knihy půjdou k dětem přímo pod stromeček? Kdy jste na nich začali pracovat? Byla práce na Strašibraších takovým motorem, že jste rovnou přeskočili na nový vlak a pustili se do tvorby další knihy?

♦ M. K. Začala jste obdivem, což samozřejmě potěší každého, ale je třeba to upřesnit. Za to, že se naše knížky objevily na pultech knihkupectví v polovině listopadu, tedy v předvánočním, pro knihy optimálním čase, zaslouží obdiv pan Stanislav Juhaňák, majitel nakladatelství Triton. Markéta pro něj ilustrovala krásnou knížku Maurice Maeterlincka Modrý pták, mě pozvali na jaře za kmotra, a jak jsme si s panem Juhaňákem povídali o knížkách, svěřil se mi s nápadem založit edici Laskavé čtení a nabídl mi, abych do ní psal. Je pro mě ctí, že mohu stát u zrodu tak zajímavého a záslužného nakladatelského počinu a edici otevřít hned dvěma tituly. Modrý Poťouch je nový text pro Laskavé čtení, Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my je druhým vydáním po deseti letech. Byla to skvělá spolupráce a neuvěřitelné souznění v názorech na poetiku, humor a způsob vyprávění. Dopoledne jsem panu Juhaňákovi poslal text a odpoledne jsem dostal mailem návrh smlouvy. Prostě sen!

♦ M. V. Jak Miloš uvedl, spolupráce na nové edici přirozeně vyplynula ze souznění a společné touhy předkládat dětem knihy, které by dětskou duši obohatily. Poté, co vyšel v Tritonu Modrý pták, si pan Juhaňák přál se mnou dále spolupracovat a když přišel s myšlenkou nové edice pro děti, nedokázala jsem si pro ni představit lepšího autora, než právě Miloše Kratochvíla. Na křtu Modrého ptáka jsem pány vzájemně představila a jejich shoda byla od prvního okamžiku natolik zřejmá, že jsem věděla, že tohle je ten nejlepší začátek. Samozřejmě Strašibraši svou velkou roli sehráli v tom, že jsme si s Milošem ověřili, že dělat knihy společně nás opravdu baví. Tato měla velký ohlas a přáli jsme si oba dál pracovat spolu. Strašibraši oslovili i pana Juhaňáka a domnívám se, že i to svým dílem přispělo k tomu, že nás tak vlídně přijal ve svém nakladatelství a umožnil nám na společných knihách pracovat v nové edici.

Nejdříve bychom měli čtenářům vůbec prozradit, na co že se to můžou těšit. S blížícím se adventem je aktuální kniha Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my, která vychází dokonce jako druhé vydání! To první spatřilo světlo světa v roce 2000 v nakladatelství Amulet, tehdejším ilustrátorem byl pan Josef Paleček. Protože si kniha velmi rychle našla cestu z obchodů do dětských pokojíčků, rozhodlo se ji nakladatelství Triton opět vydat v rámci nové edice dětských knih.

♦ M. K. Knížka Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my je vyprávěním malého, asi osmiletého kluka, o začátku zimy, předvánočním čase a Vánocích. Zima pro děti začíná první chumelenicí, tak jsem nechal nachumelit hned prvního prosince, abych stihl vyprávět legrační příběhy o krmítkách pro vrány, zvláštních sněhulácích, kamarádství Mikuláše s čertem, výherním lovení kapra, který má sto šupin, o výpravě k jesličkám v lese až po čekání na Ježíška, který nechá ve schránce vzkaz, že nestíhá a přijde až ráno.
K téhle své vánoční knížce mám hodně silný vztah. Já sám vánoční sentiment zrovna nemusím, ale můj táta Vánoce miloval, a tak jsem si při psaní často představoval, jak by se na některé adventní zvyky díval on a prokládal jsem to legracemi, jaké bych si přál o Vánocích já. Čtenáře takto vyprávěný příběh zřejmě zaujal a knížka se stala v roce 2000 sedmou nejoblíbenější. Reedice by se určitě dočkala dřív, jenže Amulet trochu podivně skončil…Mám radost, že ji teď Triton mně i čtenářům dává znovu. V jiném formátu, s jinými ilustracemi Markéty Vydrové, ale věřím, že se bude líbit stejně.

Pane Kratochvíle, měl jste tuto knihu „bez práce“, nebo jste se s novým vydáním zaradoval, protože jste mohl některé věci opravit, změnit či doplnit? Čtete po sobě své knihy a říkáte si: „Jářku, toto jsem mohl napsat jinak.“ Z vlastní zkušenosti vím, že v počítači vypadá každá práce trošku jinak, než když se vytiskne ve finální podobě na papír. A často bych ráda udělala takové druhé vydání…

♦ M. K. Nic jsem v textu neměnil. Jenom jsem knížce vrátil původní titul. Když viděli v Amuletu název Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my, ptali se mě, jestli nechci být na knížce podepsaný, že už se tam nevejdu. Vymysleli jsme proto Už sněží, už chumelí, a pak v nakladatelství uznali, že to nikomu nic neřekne, že Mikuláš, Ježíšek atd. je přitažlivější, tak to tam stejně dopsali.

A teď otázka na paní Vydrovou, která dostala za úkol ilustrovat již jednou ztvárněnou knihu. Zkoumala jste před započetím práce obrázky svého předchůdce, nebo jste se na ně raději ani nepodívala, abyste měla „čistý štít“? Jaké to je dávat tváře lidičkám, kteří již na papíře i v myslích dětí existují? Snažila jste se své postavy trošku připodobnit těm původním, nebo jste se nechala plně vést svou vlastní fantazií?

♦ M.V. Milošovu „vánoční knihu“ jsem viděla jednou, když jsme u něj byli na návštěvě. Bylo to asi rok předtím, než se začalo mluvit o jejím druhém vydání. Byla krásná! S černobílými ilustracemi Josefa Palečka, kterého velice obdivuji. Ráda si prohlížím ilustrace ostatních výtvarníků a z toho, že by ovlivnily můj výtvarný rukopis, strach nemám. Jinak, než „po mém“ mi ruka stejně nemaluje.... Navíc s Josefem Palečkem máme výtvarný projev odlišný.

Přiznám se, že mě nabídka pana Juhaňáka, abych druhé vydání ilustrovala já, zaskočila poněkud nepřipravenou a přijímala jsem ji zprvu s těžkým srdcem. Jednak jsem to cítila tak, že pokud by měl druhé vydání někdo ilustrovat, rozhodně by to mělo být opět nabídnuto panu Palečkovi. Pan Juhaňák to ale cítil jinak a Miloš jeho názor sdílel. Ilustrovat knihu po panu Palečkovi pro mě byla obrovská výzva. On ilustrace uchopil svým neopakovatelným a nádherným poetickým způsobem. Já jsem nad čtením rukopisu cítila, že bych se ráda vyjádřila ještě trošku jinak, způsobem, jaký je vlastní mně. Četla jsem tam nejen tu poetiku vánoc a vlídnost, ale také obrovský vtip a takové ty úžasné praštěnosti vlastní malým klukům i krásně střelenému sousedovi. A to jsem tam chtěla všechno mít. A ne černobíle, ale v barvách, které snad Pán Bůh musel stvořit právě kvůli dětem. Když jsem začala ilustrovat, vůbec už jsem si nevzpomínala, jak původní postavy vypadaly.... ani jsem nechtěla, aby se jejich podoba nějak zopakovala. Těm dětem, které jejich podobu znaly z původní knihy, je dnes kolem dvaceti let. Nechala jsem se naplno unášet svou fantazií a vánocemi a vůněmi a barvami a klukovinami a tajuplným očekáváním....

⇒ pokračování

2. část Malé povídání o tom, že když se chce, dají se tvořit velké věci