Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Nepovinná povinná četba

Nepovinná povinná četba


Podařilo se mi vyzpovídat učitelku českého jazyka na druhém stupni, jak jsou na tom dnešní děti s povinnou četbou. Tedy přesněji „nepovinnou“, protože povinné čtení literatury při hodinách jazyka českého, už dnes neexistuje. Alespoň ne tak, jak ho známe my, rodiče dnešních dětí. Lenka Jeřábková je ostravská učitelka českého jazyka a dějepisu se sedmiletou praxí. Sama pochází z ryze učitelské rodiny, snad všichni jsou u nich učitelským povoláním dotčeni. Zdá se, že její učitelský názor je tak nějak všeobecně znám… Jste-li ze školy už pár let, jistě vás tento článek zaujme. Všechno je totiž JINAK… I když, ne vždy a všude.

 

 

Čtení může chybět

Je všeobecně znám, že díky jiným médiím (TV, internet) čtou děti méně, než generace před 30 lety, tedy generace jejich dnešních rodičů. Je větší výběr programů a informací jsou obrovské toky a kvanta. Valí se na nás odevšad, ovšem někdy na úkor kvality.

Nedostatek čtení má však určitě vliv na způsob vyjadřování, schopnost vyjádřit srozumitelně tok myšlenek a volbu výrazů.

Dříve se také říkalo, že kdo hodně čte, nemá problémy s pravopisem, protože má slovíčka „v oku“. S tím lze souhlasit jen částečně, styl rozhodování ve smyslu „které slovíčko je hezčí, to s měkkým nebo to s tvrdým?“ si může dovolit jen ten, kdo má vizuální paměť.



Aktivní práce s knížkami

Povinná četba je v dnešních školách tedy nepovinná a volba leží na bedrech učitele českého jazyka. On vybírá, zda dětem zadá konkrétní díla či jen okruhy a autory a tu vyvolenou knížku si děti budou vybírat sami. Je lepší přečíst méně textů, ale kvalitně, než mít dlouhý seznam a odškrtávat si knížky buď ledabyle přečtené nebo obsahově opsané od spolužáka. Ideální je zadat knih méně, s rozmyslem a pracovat s nimi i formou literárních workshopů, tedy o knížkách debatovat, rozvíjet dál. Udělat prostě vše pro jejich pochopení. Povinná četba totiž často formuje náš další postoj k literatuře vůbec. Je zřejmé, že pokud budou děti s odporem číst povinnou četbu, jen máloco je motivuje k hledání vlastních cestiček ke knížkám, které by je mohly zaujmout.



Dodnes si pamatuji, že třeba takový Malý Bobeš mi připadal za prvé moc tlustý, za druhé nepříliš nesympatický a těžko jsem chápala naprostou odlišnost jeho životního stylu od našeho. Zabíhám sice do prvního stupně základní školy, ale podobně na tom je třeba často zadávaný Malý princ. Malé děti ho někdy nemusí správně pochopit, ale o několik let později v něm už mohou nalézt to pravé životní moudro, které do něj jeho autor vložil.



Nevyhovující čítanky a školní knihovny

Pedagogové mají dnes výhodu v tom, že pro četbu můžou využít více různých čítanek, či si texty nalézt sami a žákům je kopírovat, například úryvky z beletrií. Každý učitel, který si takto dá s dětmi práci, by měl být zaplacen zlatem. Často totiž rodiče doma nečtou a nemají přehled o dětských knížkách a těžko pak mohou svým příkladem motivovat děti nebo jim dokonce doporučit něco přesně na míru. Učitelé, kteří to umí a mají cit pro jejich současné potřeby, většinou zanechají v mladých lidech výraznější stopu na celý život. Děti samozřejmě mohou chodit do knihovny, ale podle zkušeností učitelů a knihovníků, to není zrovna hit. Troufnu si říct, že možná do DVD půjčovny chodí dětí víc… Kvalita školních knihoven totiž bývá tragická, staré tituly, případně odložené a darované knihy… Do knihoven veřejných chodí stále méně dětí a je to škoda. Nabídka v některých je veliká, včetně novinek. Ovšem chodit do knihovny není zrovna dvakrát moderní a cestu tam si opět najde pouze ten, kdo má sám zájem.



Čtenářský deník

Pamatujete si na čtenářský deník? Tak ten na mnoha školách již dnes také není povinný. Krátké zapsání obsahu knížky a stylová ilustrace, to už je také téměř minulostí, alespoň někde…A to je škoda.



Co děti tedy například čtou?

Zajímalo nás, jak to vypadá ve třídě Lenky Jeřábkové s „povinnou četbou“. Jejím zvykem je v  6. či 7. třídě zadávat jen okruhy témat či autory. Například česká pohádka, cizojazyčná pohádka, báje a pověsti, dobrodružné knížky ve stylu foglarovek, mayovek či verneovek, zde si lze vybrat třeba i Jacka Londona a známého Bílého tesáka, próza se zvířaty nebo próza s dětskou tématikou. Pro děvčata pak jsou atraktivní dívčí romány, které však chlapci povinné nemají. Zajímavé je, že je často přesto rádi čtou a to je možná dobře, ne? Učitelé mohou vybírat naprosto ze všeho, co je k mání. Široký záběr témat je výhodou, děti snáze knížky seženou a snáze si vyberou tu, kterou opravdu se zájmem přečtou.



Osmáci už mají v repertoáru i klasiky, například Aloise Jiráska a jeho Staré pověsti české, Divou Báru od Boženy Němcové. Některým studijně nadaným dětem může připadat zajímavé přečíst si i divadelní hru. Samozřejmě nelze zapomenout na Karla Hynka Máchu, Jana Nerudu a Povídky malostranské. To jsou však tituly, které znají z povinné četby i rodiče dnešních dětí. Tady je třeba říci, že každé tzv. převyprávěné a nově utvořené dílo je přínosem. Starší způsob písemného vyjadřování už dnešní děti nezaujme natolik, aby často měli chuť dílo dočíst. Přesto jsou tito klasici v četbě nezastupitelní. Letos vydalo nakladatelství Albatros knihu Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem, převyprávěnou Ondřejem Neffem.I taková Drdova Němá barikáda je čtivá a děti jí už v tomto věku chápou jako knihu ukazující tehdejší dobu. A určitě si i rodiče vzpomenou na krutost války v románu Karla Otčenáška Romeo, Julie a tma.



Příliš roztříštěné nároky nenároky?

Reforma školství má za úkol povinnosti a kostnaté tabulky poslat do propadliště dějin. Stanovuje jen základní rámec učiva, nikde tedy není psáno, co a kdy mají děti číst, stanoveny jsou pouze dovednosti, jenž mají děti umět. Z konkrétního učiva pak spíše žánry a pojmy, které mají děti ovládat. Jak učitel k výsledku dospěje, je na něm samotném. Problém pak může nastat ve chvíli, kdy dítě přechází na střední školy, které reformou zatím neprošly, tudíž se požadavky a nároky na dítě kladené mohou někdy i velmi lišit, uzavírá své povídání Lenka Jeřábková. Mě nezbývá než doufat, že moje děti jednou narazí v hodinách českého jazyka na podobně smýšlející učitelku.



© Renata Petříčková, 8. 6. 2008, Knihy Svět dětské fantazie
www.svetdetskefantazie.cz

 

 

Knihy, které potřebujete k povinné četbě můžete koupit v našem knihkupectví. Pokud knihu nenajdete v naší nabídce, neváhejte nás kontaktovat na sdefa@email.cz nebo telefonicky na čísle 739 012969. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom Vám vyhověli.

 

> Další články najdete v rubrice