Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Novinář není dítě - nejen o knize Tisíce jizev s Ladislavem Karpianusem

Novinář není dítě - nejen o knize Tisíce jizev s Ladislavem Karpianusem


Ladislav Karpianus (dříve Ladislav Konečný) je autorem jedné z povídek v souboru Tisíc jizev. Napadlo mne podívat se na život této zajímavé knihy zhruba půl roku po jejím vydání. Koho ale vyzpovídat? Volba padla právě na pana Karpianuse a ukázalo se, že to byl skvělý tah. Vznikl velmi zajímavý rozhovor o zákulisí nejen Tisíce jizev, dotkli jsme se i dalších zajímavých témat.
Takže…

Jste autorem pirátského příběhu,který je hodně napínavý, akční a plný fantazie. Řekla bych, že je hodně podařený a zejména zvídavé chlapce jistě nadchne. Měl jste z tohoto svého příspěvku do Tisíce jizev dobrý pocit hned po jeho napsání? Věděl jste, že je to ONO?

Ze začátku jsem vycházel především z tématického zaměření sbírky ke kterému jsem byl trochu nedůvěřivý. Chápal jsem, že předchozí sbírka Zuby Nehty měla velký úspěch právě díky kontroverznímu tematickému zaměření – horory pro děti. Dobrodružných příběhů je pro malé čtenáře opravdu hodně, i když na druhou stranu, většina pochází ze zahraničí, moc českých autorů tohoto druhu literatury opravdu není… A tak jsem si dlouho lámal hlavu nad tím, jak škatulce „dobrodružství“ trochu uniknout, jak zpracovat příběh jinak, ale zároveň tak, aby se nevytratila poutavost. A na seminář Ivony Březinové jsem přišel s myšlenkou dát dohromady přítomnost s minulostí tak, aby čtenář trochu tápal. Líbilo se to, ale bylo velice těžké udržet děj tak, aby nesklouzl ani do  současnosti, ani do dob, kdy se po moři plavily desítky pirátských lodí. Musel jsem pečlivě volit popis jednotlivých rekvizit, které v příběhu hrají nesmírnou roli a dotvářejí velkým dílem celou tu zvláštní atmosféru. Hned po prvním napsání jsem tedy věděl, že se celá povídka bude muset ještě hodně brousit, aby jednotlivé detaily zapadaly do sebe a vytvořily tak krásný celek. A musím se přiznat, že také vděčím hodně Ivoně Březinové, která svými poznámkami pomohla hlouběji prokreslit určité motivace postav, z kterých mi pak při čtení na besedách v knihovnách jde občas i mráz po zádech. Pokud ale o povídce můžu hovořit s odstupem času, jsem s ní velice spokojený.

Proč se čeští autoři nechtějí pouštět do dobrodružných příběhů ?

Oni za to nemůžou až tolik autoři, ale paradoxně spíš čtenáři. Možná to souvisí s malým sebevědomím našeho národa, nevím, ale každopádně čtenář mnohem raději sáhne po knize s cizokrajným jménem autora, než po tom českém. Vznikají pak vtipné situace, kdy jsou pak takové knihy vydávány sice českými autory, ale například pod anglickým pseudonymem. Ptal jsem se takových autorů, jestli to pomáhá a skutečně – knih se pak prodá víc. Ale abych se vrátil zpět k otázce. Když si všechno výše uvedené autor uvědomí, přičte k tomu, že i spousta nakladatelství raději sáhne po dobrodružných knihách, které se staly bestsellery v jiných zemích, raději zkusí jiný žánr… Žánr, kde cítí skulinu v nabídce. Něco jako například horory pro děti. Těch v knihkupectví opravdu moc nenajdete.

To je opravdu zvláštní… Vraťme se k Tisícům jizev. Máte nějaké zajímavé ohlasy právě na Vaši povídku?

Setkal jsem se s několika dobrými ohlasy kritiky, což mě potěšilo. Ono je velice těžké získat nějaké reakce, pokud jde o sbírku povídek několika autorů. Většina lidí pak knihu hodnotí jako celek a bojí se či nechce hodnotit jednotlivé autory zvlášť. Pokud se to ale vezme z druhé strany, je  to i určitá ochrana nás, začínajících autorů. Kritika či chvála nepadá jen na jednu hlavu, ale rovnoměrně na všechny autory.

Navíc, většina recenzentů chová despekt k literatuře pro děti, považuje ji za něco, co není hodno kritiky (až na vyložené bestsellery typu Harryho Pottera, které každé periodikum prostě musí zrecenzovat)  a to je škoda. Možná i proto je sbírka Tisíc jizev poměrně úspěšná, mluví se o ní i mezi novináři.

Možná je škoda, že se tolik nerecenzuje dětská literatura, protože si myslím, že je dnešní běžný trh zavalen i nepříliš kvalitní kýčovitou překladovou literaturou…Proč se dětské knihy tolik nerecenzují, bylo by to užitečné? Je to příliš těžké?

Nejdříve k těm novinářům a jejich pohledu na pohádky… Zde si dovolím novináře trochu bránit, protože také působím jako recenzent v několika tištěných i elektronických periodikách. On je problém hodnotit dětskou knihu už jen z toho důvodu, že novinář není dítě. Čímž vlastně vzniká problém s cílovou skupinou, sám recenzent do ní nezapadá, a tak jen kvalitně těžko zrecenzuje knihu pro děti. Může si ji pouze představit, propagovat, ale reklamy je už i v knižním světě tolik, že k ní začíná být dost čtenářů skeptických. Problém odpadá například u knih pro děti i dospělé. Zrecenzovat Malého prince, Harryho Pottera nebo Pána prstenů už není takový problém, jako se pustit do recenze Dětí z Bullerbynu.

Je nutné rozlišovat mezi tvorbou pro děti a tvorbou pro dospělé. A to nemyslím ve špatném slova smyslu, nejsem zastánce těch spisovatelů, kteří striktně rozlišují mezi tou neuměleckou brakovou tvorbou (kam řadí i tvorbu pro děti), kterou odsuzují, a uměleckou beletrií pro dospělé, kterou naopak adorují. Ale jde o to, že tvorba pro děti má přeci jen ještě některá tabu, která se samozřejmě snaží dost knih už nabourat, ale ty nejsou pak přinejmenším výchovné. Svět v takových knihách má pořád své dobro a zlo, které se nezpochybňuje. Beletrie pro dospělé je v tomto slova smyslu už bez hranic, spisovatel tak má větší prostor pro to, aby vymyslel něco nového, originálního, poutavého nebo šokujícího. U tvorby pro děti to samozřejmě také jde, ale mnohem hůř, možná proto tak málo odvážných autorů knih pro mládež.


A co Vaši kolegové, spoluautoři? Setkali se oni s nějakým kuriózním ohlasem, často navštěvujete různé besedy se čtenáři a to jistě není o názory nouze…

Co se týče dalších ohlasů, jsou různá… Některé kritizují, některé chválí… Děti ale většinou na besedách znají pouze knihu Zuby Nehty, možná i proto jezdíme do různých knihoven po celé ČR, abychom jim představili i další sbírku povídek… A když už jí náhodou četly, často jen razantně a naprosto upřímně (jak už to děti umí) řeknou, jestli se jim daná povídka líbila nebo ne. Argumentace, která by ale podložila jejich názor se většinou nedočkáte…

Spolupracujete na dalších projektech? Ivona Březinová před půlrokem říkala, že všichni jste nadějní a máte velké šance na sólo dráhy.

Co se týče dalších projektů, v Albatrosu je už sbírka detektivních povídek s opět dvouslovným názvem „Ruce vzhůru“ a opět vytvořená autory Literární akademie, veskrze těmi, kteří spolupracovali už na Zubech Nehtech nebo alespoň Tisíci jizvách. Teď se na semináři Ivony Březinové opět něco rodí, nechci zatím prozrazovat nic dopředu, dokud to nebude jisté, ale pokud se to povede, myslím, že po sbírce detektivní vyjde ještě jedna a to vůbec nejkontroverznější, jakou si dětský čtenář umí představit. Toho už se ale neúčastním, přesedlal jsem na sólovou dráhu, za prvé proto, že se ta příležitost naskytla sama od sebe a tím se mi tak splnil sen, za druhé také proto, že už jsem na sobě pociťoval, že nejsem schopen tvůrčímu týmu Hlavanehlava dát tolik, jako ostatní, a tak jsem raději uvolnil místo někomu jinému.

V Albatrosu ale leží sbírka převyprávěných příběhů literárních velikánů, kde bude hlavním pojítkem zvíře jako klíčová postava děje, což napovídá i název Velká kniha podivuhodných zvířat.  Byla pro mě obrovská zkušenost přepisovat díla autorů, ke kterým osobně vzhlížím, tak, abych zanechal alespoň část jejich rukopisu, ale zase tu mnohdy náročnou četbu přiblížil dětem. Ono přepsat takového Kafku, Woolfovou nebo Zolu pro děti, je opravdu velký oříšek.

Navíc redaktorsky byla už v Albatrosu schválena má vlastní kniha, první z plánované trilogie. Nese název Kryštofův Vzdušný zámek. Děj příběhu se odehrává v přítomnosti a ve snech hlavního protagonisty, takže mísí fantazii, realitu a surrealistické postupy, dalo by se tedy říct, že je to taková pohádka pro mladé i dospělé, každý si v ní snad najde něco. Teď nezbývá než čekat a doufat, jestli bude schválena i ekonomicky, což u začínajících autorů bývá nejčastější kámen úrazu.

V divadle Na Prádle bude také o Vánocích uvedena má vánoční pohádka s názvem Tadeášovy Vánoce, na kterou všechny čtenáře srdečně zvu i s jejich dětmi. Prozradím jen, že se můžete těšit na loutky i herce, pestrá prostředí, originální hudební doprovod a poutavý souboj o nejlepší a nejoblíbenější svátky mezi Ježíškem a Velikonočním zajíčkem.

Dále s kamarádkou a kamarádem píšeme bokem také divadelní hru, která by měla mít trošku intelektuální ambice, zatím je ale celý námět v plenkách, uvidíme, jestli se z toho vyklube něco zajímavého…

A ostatní spoluautoři?

Co vím, tak z našeho týmu se zatím prosadil také Jirka Holub a to dokonce v jiném nakladatelství, než je Albatros. V Knižním klubu mu v únoru příštího roku vyjde kniha Kolik váží Matylda. A za svou rivalku můžu v Albatrosu považovat i Zuzku Frantovou, stejně jako já, i ona čeká se svou knihou Vikingská princezna na ekonomické kalkulace a následné schválení či zamítnutí publikace.

Pana Ladislava Karpianuse jsme s tímto rozhovorem zastihli právě ve chvíli, kdy přestával být Ladislavem Konečným. Nechť se mu s novým jménem otevřou nové obzory a hlavně mnoho nových úspěchů. A těm ambiciózním projektům, na kterých pracuje, přejeme hodně zdaru. Ať jsou čtenáři i diváci spokojení!

 

© Renata Petříčková, 3. 11. 2008 Knihy svět dětské fantazie

 

 

> Další články najdete v rubrice