Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Pohádka - Maličký, hubený a slabozraký - 2. část

Pohádka - Maličký, hubený a slabozraký - 2. část


Kralevic se důkladně zamyslel. Táta měl větší štěstí na pomocníky, pomyslel si, vzpomenuv na otcův příběh a pohádku. Ale je jiná doba, povzdychl si v duchu, velcí hrdinové už se asi nerodí. A koneckonců, řekl si, samotnému je mi na cestách smutno, útratu jsem za ně zaplatil, a třeba by si připadali hloupě, kdyby se mi nemohli odvděčit.
„Jsem kralevic ze sousedního království“, pravil konečně po chvíli zadumání, „A chci se ucházet o princeznu ve vašem království. Pojďte se mnou, jestli chcete, nějaká práce se po cestě pro vás určitě najde“, pravil, i když v to moc nedoufal.
Tři chlapíci za stolem nadšeně souhlasili, že půjdou s ním a pomohou mu, v čem bude třeba.
Když dojedli a dopili, uložil je hostinský do nejlepších pokojů, které měl a všichni čtyři se odebrali na kutě.
Ráno, hned jak sluníčko vykouklo nad kopec, vyrazili směrem k hlavnímu městu.
Ve městě se celkem snadno doptali, kde je zámek Lidé z podzámčí mu ochotně sdělili, že král má mimořádně půvabnou a chytrou dceru. A varovali ho, že tím, že je chytrá, není tak úplně snadné ucházet se o její půvab.
Kralevic se nechal uvést ke králi a projevil přání ucházet se o jeho dceru. „Princi“, pravil král, „tohle je Růžové Království. Naši poddaní tomu žertem říkají Růžičkov, ale mně to nevadí, jen ať se lid baví. Můžeš se ucházet o moji dceru. Tvoje království znám, znám osobně i tvého pana otce, ale konečné slovo má moje dcera, která sedí vedle mne.“ Dcera seděla vedle krále, byla tuze líbezná a na první pohled velice bystrá.
„Princi“, pravila, „můžeš se ucházet o mou ruku, ale nejprve musíš splnit určitý úkol.“
„A když jej nesplním?“, zeptal se s obavami princ, který z pohádek znal, jak takové úkoly leckdy končí.
„Ale neboj“, usmála se mladá a půvabná princezna, „o hlavu kratší nebudeš. To se dělávalo, ale teď je jiná doba. Dříve se to dělalo hlavně kvůli lidem, aby byla nějaká zábava, ale poddaní mají teď televizi a poprava je nezajímá“.
Princovi se zjevně ulevilo a princezna si toho všimla.
„Ale když nesplníš úkol, tak mou ruku nedostaneš a budeš mít v našem Růžovém království ostudu“, dodala.
„A jaký úkol mám splnit?“, zajímal se princ.
„Všechno se ráno dozvíš“, řekla princezna, „teď si odpočiň, najez se, vyspi se a ráno ti zadáme úkol. Máš s sebou nějaké sluhy?“
„Nějaké služebnictvo bych měl“, opatrně odpověděl princ a přemýšlel, zda je královi a princezně může vůbec představit.
„V kuchyni se o ně postarají“, rozhodla princezna, vstala a i s králem odešli.
Princ se v noci na posteli převaloval a nemohl dobře spát, protože se trápil myšlenkou, jaký že to úkol jej ráno čeká.
Ráno hned za kuropění jej služebnictvo probudilo. Jeho tři společníci již čekali před zámkem v očekávání úkolů, které jim princ zadá.
Král s princeznou stáli u vchodu do růžové zahrady.
„Toto je naše růžová zahrada“, ukázal rukou král.
„Je záměrně zanedbaná, protože nám slouží k plnění úkolů mé dcery. Již mnoho nápadníků se zde vystřídalo, ale žádný neuspěl“.
Princ se zadíval za neprostupnou houštinu růžových keřů a přemýšlel, co si asi na něj princezna s králem vymysleli.
„Včera jsem v tomto houští poztrácela růžové perly. Některé jsou asi na zemi a některé zapadly do růžových kvítků. Je jich tam přesně tisíc! A do oběda je musíš všechny najít a posbírat“, dodala a odešla.
Princ zoufale hleděl na růžovou houštinu a vůbec ho nenapadalo, jak se do takového úkolu pustit. Kam až oko dohlédlo byla nepřehledná růžová houština a někde v ní bylo ukryto tisíc růžových perel.
Jak tak zoufale přemýšlel o úkolu, ani se nevšiml, že vedle něj stojí jeho tři chlapíci.
Dívali se střídavě na růžový prales a na sebe.
„Můžeš k plnění úkolu použít pomocníky, ne ?", otázal se prince Maličký.
„Ani král ani princezna neřekli, že nemohu“, pokrčil rameny princ.
A to už jeho tři chlapíci na sebe jen mrkli a rozeběhli se do houští.
Hubený se jako ta nejštíhlejší lasička dovedně proplétal houštím růžových keřů a klestil cestu Slabozrakému. Maličký se celkem bez problémů pohyboval při zemi, kde nebylo houští tak husté. Úplně maličký, teď dokonce s hlavou skloněnou byl menší než konev, a běhal mezi keři a sbíral perly, co popadaly na zem. Slabozraký kličkoval za hubeným v cestičkách, které mu prošlapal a jemným hmatem prohledával růžové kvítky a neomylně poznal, ve kterém je ukryta růžová perla. Možná to nevíte, ale lidé, kteří špatně vidí nebo dokonce vůbec nevidí, mají mimořádně dobrý hmat. Neuplynula ani hodina, byl teprve čas k svačině a tři chlapíci stáli před kralevicem a na hromádku k jeho nohám vysypali celou tisícovku perel.
„Nechybí ani jedna“, pravil hrdě Hubený, „Počítali jsme je cestou“.
Princ na ně zíral v němém úžasu. Sluníčko kreslilo na hromádce perel růžové obrázky, jako by si bylo samo jisto, že jsou všechny. V klidu pak všichni čtyři počkali, až kolem poledne dorazí král s dcerou.
Když král přišel a viděl hromádku perel a třikrát je i s dcerou přepočítal, nechtěl věřit vlastním očím.
„Nevím, jak jsi to dokázal, princi, ale budeš dobrý panovník. Dokážeš si k sobě vybrat schopné lidi“, usmál se na ty tři - Maličkého, Hubeného a Slabozrakého, kteří stáli opodál a skromně se tvářili, jako že se jich to už vůbec netýká.
Princezna, jako chytrá žena, byla trochu zklamaná, že její úkol je již splněn, ale jako půvabná princezna měla v duchu radost, protože princ se jí od začátku líbil.
Na a co bylo dál ? No přece byla slavná svatba! Staří králové si libovali, že teď budou příbuzní a tak mezi jejich královstvími již nikdy nezavládne nepřátelství.
Nový mladý král s mladou a chytrou královnou se ujali kralování a těšili se, že z jejich příběhu o hledání perel možná někdy vznikne pohádka.
A co se stalo s těmi třemi podivnými chlapíky? Mladý král s královnou z nich udělali svoje hlavní rádce a pomocníky. V každém království je totiž někdy potřeba se protáhnout jako lasička neprostupnou houštinou, najít při zemi, co není vidět svrchu, a nahmatat něco, co oko nezahlédne. A někdy právě ti, kteří na první pohled vypadají podivně, mohou nám ostatním pomoci v tom, na co sami nestačíme.

Tenhle příběh se odehrál již dávno. Po mladém králi přišel jiný mladý král a po něm ještě mladší. Zůstala nám jenom ta pohádka…

« zpět na 1. část

 

> Rozhovor s Michalem Vaněčkem