Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku

Pozitivní vliv čtení na dětskou psychiku


Čtení se všem dětem líbí!
Schopnost mluvit se tím tříbí,
pravidelné denní čtení
učí děti soustředění,
fantazii posílí,
a to nejen na chvíli!

Proč se mají děti s knížkami seznamovat už v nejútlejším věku?

Děti, které se s knížkami seznámí už v nejútlejším věku, o ně budou velmi pravděpodobně projevovat zájem i později. Batolata jsou všeobecně velmi zvídavá. Prostřednictvím obrázků, které v knížce dítěti ukazujeme a pojmenováváme, mu cíleně rozšiřujeme slovní zásobu. Dítě také získává první zkušenost se symbolickým ztvárněním předmětů v jeho okolí. Učí se, že míč, který má v pokojíčku a míč na obrázku jsou tatáž věc, i když vypadá pokaždé jinak.

Knížky mohou víceúčelově posloužit nejen ke čtení, ale i ke hře. Z rozkládacích leporel se dá postavit ohrádka nebo domeček a děti si s nimi mohou hrát třeba tak, že posílají autíčko nebo panenku na nákup předmětů, které jsou na obrázku. Na trhu je řada rozmanitých leporel a interaktivních knížek, se kterými si lze společně s dětmi do sytosti vyhrát.


Společné chvíle při předčítání posilují pozitivní citové vazby!

Už pouhý fakt, že si dospělý udělá na dítě čas a intenzivně se mu věnuje, je pro dítě nesmírně důležitý. Během dne při péči o dítě musíme zvládat mnoho dalších činností a dítě cítí, že jsme sice s ním, ale jen tak napůl. Při čtení nic jiného dělat nelze! Navíc se prohlubuje pocit sounáležitosti. Jsme s dítětem v těsné blízkosti, aby dobře vidělo na obrázky, máme momentálně stejný zájem (pěknou knížku). A vzájemně si poskytujeme pozitivní citové projevy. Víme, že se máme rádi a je nám spolu dobře.


Čtení rozšiřuje slovní zásobu!

V předškolním věku už jsou poměrně patrné rozdíly mezi dětmi, kterým rodiče pravidelně předčítají a dětmi, kterým rodiče nečtou vůbec nebo jen sporadicky. Odrazí se to na bohatosti slovní zásoby a vyjadřovacích schopnostech. Při předčítání mají totiž rodiče obrovskou příležitost dětem objasňovat slova, která jsou pro ně neznámá. Děti většinou nejprve vítají, když jim rodiče některá slova sami od sebe vysvětlí. Stydlivější děti se možná bojí zeptat, co znamená to které slovo nebo nechtějí rušit v průběhu čtení. Zpočátku je vhodné číst text s vědomím toho, že něco možná dítě ještě nezná a potřebuje vysvětlit. Později je dobré děti podněcovat k tomu, aby se samy ptaly, čemu nerozumí. Za každou takovou otázku si zaslouží pochvalu a následné vysvětlení.

Také starší děti, které si čtou samy, by se měly naučit pracovat s encyklopediemi a slovníky. Slovní zásoba těchto „sečtělých“ dětí je oproti ostatním dětem o poznání bohatší.


Čtení rozvíjí fantazii!

Čtením rozličných příběhů se děti učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Mohou se ztotožňovat s hrdiny příběhů a hluboce s nimi jejich příběhy prožívat. Dětem se také líbí příběhy, ve kterých někdo provádí nepravosti a takové jednání odsuzují. Nejenže se učí rozpoznávat hodnoty dobra a zla, ale také jim to pomáhá „odžít“ si svá drobná provinění. Všechny děti někdy alespoň trošku zlobí, ale když v příběhu slyší o někom, kdo zlobí ještě víc, mohou si ze srovnání s negativním hrdinou prožít katarzi, jakési očištění, protože jsou rozhodně hodnější než „zlobivec“ v knížce.

Navíc je možné dětem ihned objasnit, co je a co není v příběhu slušné a morální. Pomáháme tím dětem tvořit jejich hodnotový žebříček.


Díky předčítání a čtení se děti učí soustředění

Pravidelným předčítáním se děti nepochybně učí koncentrovat pozornost. Z vývojového hlediska není možné velmi malé děti udržet u intenzivní činnosti delší dobu. Jak děti rostou, prodlužuje se i doba, kterou jsou schopny se soustředit. Předčítání předškolákům alespoň 15-30 minut denně (podle individuálních potřeb dítěte) je velmi dobrým způsobem posilování schopnosti soustředění pozornosti.


Čtení je namáhavé, ale rozvíjí náš mozek!

Samotné čtení je velmi namáhavá činnost, při které je potřeba zapojit různé části našeho mozku. Dítě musí jednotlivá písmenka nejprve zrakem analyzovat, zapamatovat, následně si je vybavit v paměti, převést do zvukové podoby při čtení nahlas a navíc si ještě musí zapamatovat, co vlastně přečetlo. Čtení je opravdu velmi náročná činnost, která vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti nervové soustavy. Prvňáčci, jejichž mozek ještě není dostatečně zralý, mají se čtením obvykle potíže. A naopak - šikovní předškoláci mohou umět číst, protože jejich mozek je „trénovaný“ a zralý.


Čtení vyžaduje trénink!

Čtenáři jsou na tom v podstatě podobně jako sportovci. Také pro čtení je potřeba mít určité vrozené předpoklady. (Děti se sníženým rozumovým nadáním nebo děti s vývojovou poruchou učení to mají o mnoho složitější.) Pak už záleží jenom na procvičování. Vrcholoví sportovci dosahují špičkových výsledků především díky pravidelnému tréninku.

Děti, které se poctivě věnují čtení, čtou rychleji a plynuleji a navíc mají mnohem větší rozsah znalostí a vědomostí.


Co a kdy číst?

Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, jiné zájmy a záliby. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti však samo nemůže. Je na nás, dospělých, abychom dětem poskytli příležitost prohlubovat jejich zájmy nejen prostřednictvím zájmových kroužků, ale také knížek.

Nejlépe děti na knížky nalákáme prostřednictvím jejich koníčků. Pokud má někdo zálibu v dinosaurech, jistě ho potěší knížka o dinosaurech.

Důležité je také správně zvolit náročnost textu tak, aby byla knížka pro dítě srozumitelná, poučná i zábavná zároveň. Nakladatelé se většinou snaží poskytnout doporučení, pro jaký věk je kniha určena, ale každé dítě je jiné a nejlépe jej znají jeho rodiče. Proto i předškolák může najít zalíbení v knize pro starší děti a naopak.


Kdy poprvé navštívit knihovnu?

Děti okolo tří let, které projevují zájem o knížky, už většinou také s rodiči poprvé navštíví knihovnu. Pro děti je to zpravidla obrovský zážitek zvláštního místa, ve kterém je nepřeberné množství různých knih. Dítě musí být poučeno, jak s knihou nakládat, aby ji neponičilo a být také připraveno, že knihu po přečtení vrátí, aby si ji mohlo vypůjčit jiné dítě.

Kolektivně se děti s knihovnou většinou seznámí při nástupu do školy, protože v rámci školních akcí se pro školáky pořádají nejrůznější besedy v knihovnách.


Exempla trahunt! Příklady táhnou!

Dítě se naprosto přirozeně učí nápodobou, přebírá vzory chování svých rodičů a lidí v nejbližším okolí. Pokud vidí, že rodiče čtou, že mají na nočním stolku rozečtenou knížku, že se knihy kupují jako dárky a chová se k nim s úctou, je vyhráno!

Pravidelné předčítání dětem by mělo být samozřejmostí, a to nejen večer před usnutím. Číst se dá kdykoliv – při delší cestě hromadným dopravním prostředkem, v čekárně u lékaře a podobně. Dítě se učí, že knihou se dá zahnat dlouhá chvíle.

Ale také starším dětem, které si samostatně čtou, by rodiče občas měli něco přečíst. Nemusí to být pohádka, ale třeba zajímavý článek z novin nebo časopisu, nad kterým se dá posléze debatovat. Co cítím jako veliký nedostatek je to, že rodiče si se svými dětmi velmi málo povídají. A když, tak se okruh diskusních témat soustřeďuje na domácí a školní povinnosti a všední starosti.

Čtení má nepochybně pozitivní vliv na dětskou psychiku, proto je důležité, aby rodiče dětem pravidelně předčítali, aby sami četli a školáky k samostatnému čtení motivovali. Je to nejen pro dobro našich dětí, ale i budoucích generací.

Najděte si nás na facebooku

© Zuzana Pospíšilová, 1. 2. 2009 Svět dětské fantazie

 

 

> Další články najdete v rubrice