Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem

Pro Ivonu Březinovou je psaní odpočinkem


Paní Ivona Březinová je opravdu všestrannou osobností, alespoň co se literatury týče. Při přípravě na rozhovor s ní jsem se v první chvíli prostě musela podívat na její datum narození, není-li náhodou všestranný a nadšený literární skvost - Blíženec. No není, ale chybí ji k tomu asi 10 dní, takže téměř jako by se stalo… Původní profesí učitelka českého jazyka a literatury, ale osud ji nadělil to, po čem toužila od dětství –mnohem tvořivější zaměstnání – stala se spisovatelkou na volné noze. Napsala množství knih nejrůznějších žánrů, z nichž nejvíce vystupují asi dětské knihy a romány pro mládež. S Ivonou Březinovou se můžete při své četbě prostě setkat od dětství až do dospělosti. V poslední době se Ivona Březinová vrátila částečně ke své učitelské profesi v roli lektorky Literární akademie, institutu, který vysokoškolsky vzdělává budoucí spisovatele či redaktory. Její talentovaní žáci měli štěstí, na kurzech tvůrčího psaní spolu se svojí šikovnou lektorku dali dohromady prozatím dva jedinečné projekty pro mládež – knihy Zuby nehty a Tisíc jizev…

Strávila jste nějaký čas mezi studenty. Myslíte, že máte „nos“ na talenty?
Ne, to si nemyslím. Navíc talent je jen jedna část, která autora přivede k úspěšnému publikování. Kromě talentu, který je ovšem nezbytný, musí mít člověk vůli a také chuť dotahovat své nápady do konce. A také za ně bojovat. No, a pak musí mít i kousíček štěstí. Ale jsem přesvědčená, že když člověk opravdu chce, tak se dřív či později splnění svého snu dočká. Tady myslím i talent funguje neomylně. Když něco chcete dělat, obvykle to znamená, že to dělat umíte. To jsou spojené nádoby. Neplatí to úplně vždy, ale většinou ano.

Prošel vám rukama nějaký student, který se tvářil nenápadně a nakonec pro vás překvapivě prorazil? Nebo nějaký vyložený favorit, prostě někdo „nezapomenutelný“?
To zatím nevím. Působím na Literární akademii tři roky a od svých studentů nemám patřičný odstup. Jsem s nimi v intenzivním kontaktu, takže momentálně jsou pro mě nezapomenutelní všichni. Sama jsem zvědavá, kdo z nich prorazí nejvíc.

Vaše první knížka pro děti se jmenuje Panáček Paneláček. Jsou to prázdninové příhody skřítka žijícího v paneláku, který se vylíhne v dopisní schránce a nejen s dětmi z domu pak prožívá různá dobrodružství. Jak vznikala, kde se vzal ten originální nápad, který je v souladu s moderní dobou a trochu zatraktivňuje život v paneláku městským dětem…?

Paneláček vznikal v době, kdy byly moje dcery maličké, kdy jsem si uvědomila, že se asi nevrátím do práce na katedře bohemistiky UJEP Ústí n.L., protože s malými dětmi se dojíždět 100 kilometrů do práce opravdu nedá. Panáček Paneláček byl pokus splnit si svůj dětský sen a začít dělat to, co jsem vždycky chtěla - psát knihy. Příběhy skřítka Paneláčka z mé první knihy se odehrávají ve vysokém dvanáctipatrovém věžáku, paneláku, v kterém jsem jako dítě bydlela se svými rodiči. Ten dům jsem znala do nejmenších detailů, a tak nebyl problém zabydlet ho svými vymyšlenými postavami. Byla jsem dítě z paneláku jako spousta jiných dětí. Možná proto je jim Panáček Paneláček tak blízký. Ostatně, skřítkové se mohou vylíhnout v jakékoliv dopisní schránce, pokud není zrovna virtuální. Nebo i tam?

Střídáte tvorbu pro děti, dospělé, scénáře, celkem různorodá témata. Je vždy lehké přepínat svoje myšlení z jedné kategorie do druhé?

Přepínám vždy až po dokončené práci. Neumím a nechci psát dva texty naráz. Takže když dopíšu jednu knihu, na chvilku vypnu. Ale poslední dobou opravdu jen na chvilku, protože další nápady mi nedovolují zůstat dlouho ve stavu vypnutém, tedy nepíšícím. Navíc psaním jiného žánru a jiného zaměření jako bych odpočívala od předešlé práce. Myslím, že právě střídání psaní pro děti různých věkových kategorií mě nabíjí novou energií.

Jaký je váš ideální den pro práci? Někdo třeba nejlépe píše v tichu a samotě uprostřed hor na chalupě, jiný se raději zavře v bytě ve svém koutku či pracovně, jak jste na tom vy?
Jako jedináček, který měl vždy svůj pokoj, jsem zvyklá na ticho a klid. Pracovat v hluku mi nejde a psát se sluchátky empétrojky na uších je pro mě nemyslitelné. Ale svým dcerám to při učení nevymlouvám. Prý to posiluje soustředění. Nevím. Sama to ale zkoušet nebudu. Pro mě je ideálním pracovním prostředím samota, kterou zalidním svými vymyšlenými hrdiny.

A co je pro vás nejlepší relaxace, odpočinek od všeho…
Spánek. Ale zjistila jsem, že důkladným čističem myšlenek je i práce na zahradě. A dodnes mi zůstala záliba ve čtení. Jen na ni už nezbývá tolik času jako dřív.

Říkáte, že máte hodně nových nápadů. Můžete něco málo prozradit?
Na podzim vyjde čtvrté pokračování série literárních cestopisů pro mládež a já už mám v hlavě páté. Ráda bych své hrdiny poslala do Španělska po stopách Dona Quijota. Uvidíme, jestli se to podaří.

Na závěr jedna rodinná otázka? Jsou dcery po mamince, mají sklony k literárním projevům?
To ukáže až čas. Jejich náklonnost k literatuře je zatím proměnlivá, i když bych řekla, že sílí. Pro mě je ale podstatné, aby včas našly svůj sen. A aby se za ním mohly vydat, jako jsem se za ním kdysi vydala já.

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji hodně štěstí!


© Renata Petříčková, 6. 6. 2008 Knihy svět dětské fantazie www.svetdetskefantazie.cz

 

> Další články, které by Vás mohli zajímat z rubriky "Kdo píše knihy"