Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Prof. Phdr. Zdeněk Matějček, CSc. – poklad pro rodiče

Prof. Phdr. Zdeněk Matějček, CSc. – poklad pro rodiče


Čas od času máme to štěstí obohatit své všední životy osobou, jejíž význam pro společnost je tak velký, že jeho ztráta je opravdovou Ztrátou. Jedním z nich byl bezesporu profesor Zdeněk Matějček, CSc., dětský psycholog, který uměl pohladit po duši nejen děti, ale i jejich někdy dosti zoufalé rodiče. Dne 16. srpna by oslavil 86. narozeniny a od 26.října nám bude letos chybět už čtyři roky a čím dál víc mám pocit, že by stále měl co říct a stále co napsat.

S jeho názory a knihami jsem se poprvé seznámila až jako čerstvá maminka v době, kdy nás opustil. Sehnat jeho knížky se podobá sháňce šafránu, je jich málo, jsou vyprodané a když už se na vás v některém knihkupectví usměje štěstí, nejspíš sáhnete po posledním výtisku. A knížky opravdu stojí za to, uspokojí vás svojí laskavostí a chápavostí a neustále přítomnou láskou k rodině a dětem jako takovým. Nenajdete tu neznámé odborné termíny, ale spoustu názorných příkladů… Nenajdete tu přísná doporučení a odsouzení svých selhání a přesné návody k výchově, ale spíš náměty k zamyšlení. Nakonec máte pocit, že jste na řešení svého problému přišli úplně sami, jen s jemnou pomocí a nápovědou. Sám pan profesor své knížky nevnímá jako psychologické, ale uvádí čtenáře v dojem, že tu sice něco psychologie je, ale hodně proložené jeho vlastními zkušenostmi z praxe a výchovy svých vlastních dětí.


Jeho rodina byla ideální?

 

Snad i pro jeho téměř idylické dětství byl pan Matějček zastáncem rodinné výchovy a velice ho zneklidňoval socialistický model jeslí pro co nejmladší děti, brzké plnohodnotné zapojení matek do pracovního procesu a vydávání dětí napospas jakémusi ústavnímu modelu výchovy. Zcela jistě ho těšil současný trend, kdy se maminky snaží zůstat s dítětem doma co nejdéle, protože to, co se dítě naučí zhruba do tří let věku je velmi úzce spjato s nejbližší rodinou. Do té doby není dítě podle profesora Matějčka vůbec schopné pojem kolektiv nejen pochopit, ale ani mu není k užitku. Až s tím tříletým předělem je touha souznít s kolektivem tak silná, že se školka stává vítanou institucí.


Výchovné problémy, které ničí rodiče

 

Možná znáte chvíle, kdy dítě popadne vztek, ječí, je rudé, dusí se a v horším případě tuto scénu doplněnou o válení se na zemi, předvede v obchodě či jinde na veřejnosti. Noční můra všech rodičů budoucích či momentálních, kteří mají zatím jen to relativně hodné spící miminko… Nejde o selhání rodičů, výchovy, prostě to je o nezralosti nervového systému a tímto způsobem dítě pojímá okolní svět, protože to jinak nedokáže. Období vzdoru prostě přijde na každého s různou intenzitou. Jak řešit tuhle prekérní situaci a také jak vůbec celému problému porozumět, to umí s láskou vysvětlit právě třeba Matějčkovi publikace.


Trestat nebo netrestat?


I na tuto otázku je možné najít odpověď. Například v knize Po dobrém nebo po zlém (Portál, 2007), ovšem opět tu nehledejte podrobný návod vhodný zrovna pro to vaše dítě. Je tu mnoho a mnoho podnětů k zamyšlení, díky kterým na tu správnou odpověď přijdete sami. A všechno je o správné míře toho dobrého, i toho zlého, individualitě dítěte a hlavně o důslednosti. S kolika nálepkami „nevychovatelných“ dětí se Zdeněk Matějček za svoji praxi setkal!!! A přitom v drtivé většině byla „pouze“ někde na počátku malá chyba, která se vezla dál…

 

Škola a puberta


Pan profesor zaujatě a odborně vykládá ve svých knihách i o školní zralosti. To není o inteligenci, o věku, ale opět o celkové vyzrálosti dítěte. Jen v té správné době je schopno a ochotno snést určitý pevný řád školních lavic. A puberta? Snad jen v našich vlastních vzpomínkách najdou přemýšliví a citliví rodiče odpovědi na otázky týkající se této obtížné části dospívání. Je to ale moře bouřlivé a je dobře si uvědomit, nakolik je toto období intimní a citlivé a jak snadno a někdy i nevědomky právě nyní dítě můžeme „citově ztratit“.


Deprivace jako fenomén


Z Matějčkových publikací je zřejmé, že pod jeho laskavýma rukama prošlo tisíce dětí, nejčastěji z dětských domovů, ale i z dysfunkčních rodin, ale i dětí zcela zdravých. Porovnání jeho postřehů je nadmíru zajímavé a hlavně TAK logické… Psychická deprivace dopadá na malého človíčka velmi snadno, stačí málo lásky, hodně nepřiměřených trestů, prostě neporozumění dětské duši, neplatí to však stoprocentně. Některé dítě projde tvrdou výchovou beze stop, jiné to navždy poznamená…A co se děje v duších dětí z kojeneckých a dětských ústavů? Prázdno, nejistota? A jaký vliv má na dítě fakt, že se narodilo z nechtěného těhotenství? I to Zdeněk Matějček zkoumal, v dobách komunismu bylo lehké tyto děti vystopovat a výsledky jsou překvapující.


Ostatně pojem psychická deprivace vynesla duo Matějček – Lagmeier na výsluní dětské psychologie s jejich dnes již legendární knihou z roku 1963 Psychická deprivace v dětství. A to nejen u nás, ale i v zahraničí, například v Austrálii, USA či v Rusku tato kniha způsobila doslova poprask.

 

© Renata Petříčková 8.8. 2008, Knihy Svět dětské fantazie www.svetdetskefantazie.cz

 

> Další články najdete v rubrice