Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Renáta Fučíková umí knížky i poštovní známky

Renáta Fučíková umí knížky i poštovní známky


Její obrázky jsou krásné, dýchají opravdovou pohádkovou atmosférou. Znáte je z knihy Pohádky bratří Grimmů nebo Pohádky Oskara Wildea. Za ilustrování těchto knih dokonce získala Zlatou stuhu a není se co divit, protože tyto ilustrace dokreslují atmosféru těchto jedinečných a typických pohádek naprosto bezchybně. Z nových projektů stojí za pozornost kniha pro děti o T. G. Masarykovi, kterou Renáta Fučíková nejen ilustrovala, ale i napsala. Z časopisů na vás její díla pohlédnou z Mateřídoušky či Čtyřlístku. Svá díla pravidelně vystavuje a to nejen u nás, ale i v zahraničí, ale k tomu se jistě dostaneme v průběhu našeho rozhovoru.

Ostatně, doprovodit obrázky cizokrajné pohádky, tak, aby byly živé a mluvily k nám svou řečí, to chce opravdu velký talent. Jinak jsou to jen prázdné ilustrace „aby se neřeklo.“ Kde najdete jméno Renáta Fučíková, vězte, že najdete milé a duchaplné obrázky, což dokáže ocenit i několik zahraničních nakladatelství, se kterými tato ilustrátorka spolupracuje. Mimochodem, o jejích kvalitách mluví i bezpočet ocenění. A nejen knížky jsou její láskou, dokonce ilustrovala i několik poštovních známek.

 

První otázka se sama nabízí. Měla jste k ilustraci a pohádkám blízko už jako dítě?
Ano, je to neobvyklé - ale četla jsem od svých tří let. Povolání ilustrátora bylo jedno z prvních, které mě zaujalo. Pak jsem sice chtěla být baletkou, archeoložkou  nebo kosmonautkou. Ale v zásadním okamžiku, kdy se člověk rozhoduje, kam podá přihlášku k dalšímu studiu, jsem se rozhodla pro ateliér ilustrace. A vyšlo to, udělala jsem talentovky a byla jsem přijata.

Vystudovala jste Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér ilustrace a užité grafiky, kam vedly Vaše kroky hned po studiu?

Nikdy jsem nebyla zaměstnaná. Podařilo se mi hned po škole získat zajímavou práci, která mě zároveň dokázala uživit. A jedna z prvních knih, které jsem ilustrovala, bylo všech sedm dílů „Letopisů Narnie“ v létech 1990 – 1992.

Ilustrujete knihy pro děti, máte nějakou, na jejímž vzniku jste se mimořádně ráda podílela, že vás něčím tzv. chytla za srdce?

Nejraději dělám na knihách, na jejichž vzniku se mohu nějak aktivně podílet – třeba „Staré pověsti české a moravské“ nebo „Příběhy českých knížat a králů“, které napsala Alena Ježková. A ještě raději vytvářím knihu celou sama – třeba „Vyprávění za Starého a z Nového zákona“ anebo knihy o T. G. Masarykovi nebo J. A. Komenském. Ta poslední je nejčerstvější, vychází právě teď, na začátku školního roku.

Kniha o T.G. Masarykovi a nově o J.A. Komenském je vůbec velmi zajímavý projekt. Můžete nám prozradit něco o vzniku a realizaci, případně jak na tuto netradiční a poutavou formu reagují dětští čtenáři?

Práce na cyklu „Velcí Češi“ trvá už tři roky.Vlastně čtyři. Inspirovaly mě knihy, které vydává právě to zmiňované taiwanské nakladatelství Grimm Press. Nabízejí malým čtenářům z Východu ilustrované svěží životopisy největších světových osobností – třeba Konfucia, Ježíše, Einsteina. Knížky jsou barevné, lákavé, stručné a emotivní. První vhled do historie, po kterém by mělo následovat hlubší studium encyklopedií. Zdálo se mi, že se u nás na tenhle první krok zapomíná. Rozhodla jsem se do tohoto cyklu pustit a měla veliké štěstí, že jsem našla důvěru v  nakladatelství Práh, které tento cyklus už po tři roky vydává. Začali jsme textem Aleny Ježkové o Karlu IV., pak následovala kniha o T. G. Masarykovi – nominovaná na cenu Magnesia Litera. Letos pokračujeme životním příběhem Jana Amose Komenského a napřesrok to bude kniha o Antonínu Dvořákovi. Jezdívám na besedy do knihoven a velmi mě těší zájem dětí všeho věku, nejen těch mladších školáků, kterým je edice určena, ale i mládeže, kterou dokážou zaujmout příběhy vyprávěné emotivní formou, jakýmsi druhem komiksu.

Ještě se vrátím k pohádkám bratří Grimmů, tyto pohádky nejsou typicky české, bylo pro Vás obtížné vystihnout atmosféru těchto pohádek nebo to šlo tak nějak samo?

Já nerozlišuji u knihy, zda je česká či cizokrajná. Vždycky se snažím přiblížit malým čtenářům daný příběh – dobu i kraj, kde se odehrává. Studium reálií příběhu je pro mě vždycky strašně důležité, i když ilustruji třeba jen pohádku, která je vlastně čirou fantazií. Docela jinak přistupuji k pohádkám Oscara Wildea a jinak k lidovým vyprávěnkám ze staré Číny. Hledám inspiraci v dobových knihách, fotografiích – dnes už i na internetu.

Setkáváte se i s autory knížek a dohadujete společně konečnou podobu ilustrace?

Ano – samozřejmě pokud to není třeba H. Ch. Andersen nebo Oscar Wilde. Ráda se dohodnu s autorem na jeho představě, ráda dotvářím knihu jako celek. Ale je pravda, že vždycky to nejde. Důležité je porozumět si s autorem. Teď právě například dokončuji podobu knihy Renaty Štulcové „Růže a krokvice“ a mám radost, že moje nápady souzní s jejími představami.

Mezi méně obvyklými zeměmi, ve kterých jste vystavovala své obrázky, najdeme i Indii, Irán nebo Japonsko. Zaujaly Vás tyto kraje něčím neopakovatelným?

Bohužel, tyto země jsem sama nenavštívila, putovaly tam jen moje obrázky. Takže vám nemůžu odpovědět.

Jak reagují cizinci na Vaše obrázky? Je znát nějaký kulturní či národnostní rozdíl?

Znám reakce na mé knihy s orientální tématikou. Ilustrovala jsem pro taiwanské nakladatelství Grimm Press dvě knihy, v obou jsem se snažila vystihnout styl východní kresby a malby – a obě knihy se velice líbily. Anebo vloni – ilustrovala jsem „Čínské pohádky“, které se teď prodávají po celém světě – právě před týdnem jsem dostala milý mail ze slovinské Ljubljany. Pán, který koupil knihu svým dětem, nevěřil, že ji mohla ilustrovat Češka. Milé. A moje kniha „Vyprávění ze Starého zákona“ dostala před léty cenu na bienále ilustrací v Teheránu. Tak asi se moje ilustrace líbí i v zahraničí.

Zaujala mě zmínka o poštovních známkách. Jak se tvoří tak maličké dílko?

Dosud jsem vytvořila pět poštovních známek. První tři byly na téma Česká hudba, další dvě představily pojmy Canisterapie a Hipoterapie. Známky se připravují s velkým časovým předstihem, posuzuje je velmi přísně známková komise, pak musí návrhy zpracovat rytec. Výtvarník musí tento přepis schválit – pak začíná vlastní rytcova práce, velice náročná a titěrná. A nakonec se oba sejdou v tiskárně u stroje, aby společně ohlídali kvalitu tisku. Je to veliké dobrodružství, návrat do zašlých časů; v době, kdy drtivou většinu korespondence většina z nás vyřizuje elektronicky. A právě proto je tato práce zásadní a náročná – vznikají dnes malá umělecká díla, malé grafické listy, které jsou předmětem sběratelské vášně.


Děkuji za zajímavý rozhovor, za odtajnění některých zákoutí ilustrátorské práce a přeji mnoho úspěchů a krásné inspirace!

© Renata Petříčková, 4. 9. 2008 Svět dětské fantazie