Prodej knih dočasně přerušen
Děkujeme za pochopení.

Oddělení

Autoři

Nakladatelé


Naposledy navštívené


Články

Nyní jste zde: Úvod Renata Petříčková : Večery trávím s tvořivou Můzou

Renata Petříčková : Večery trávím s tvořivou Můzou


Rozhovor se spisovatelkou Renatou Petříčkovou o její lásce ke knihám a její nové knize Jsem těhotná, ne nemocná

Autorka, která nás již dlouhou dobu těší svými příspěvky nejen na stránkách online knihkupectví Svět dětské fantazie, ale také v ženských časopisech a různých internetových médiích, se narodila roku 1978 v Hradci Králové. Již od útlého dětství ji fascinoval kouzelný svět příběhů, knih a psaného slova, avšak místo vysněného studia žurnalistiky se musela smířit se střízlivým ekonomickým oborem. Přesto se ji podařilo ubránit se úřednické profesi a věnuje se tomu, co bezmezně miluje – psaní a hlavně svojí rodině. A když si spojíme tyto dvě vášně, tak nám z toho vznikne kniha Jsem těhotná, ne nemocná, kterou vydalo v loňském roce nakladatelství XYZ. Kniha by určitě nevznikla bez obou dětí, které nabily svou maminku zkušenostmi, energií a především láskou a touhou předávat své poznatky. A nejen o tom si teď budeme povídat…

Dobrý den milá Renato, dívám se, jak se za okny honí poslední sněhové vločky a ráda bych se vás na úvod zeptala, jak jste si užila letošní dlouhou, bílou zimu? Odpočinkem, sportem nebo psaním další knihy?

Sportem zvaným „věčný úklid nepořádku povětšinou na zemi“ a běháním za dětmi většinou doma, protože ven se moc jít nedalo a odpočinkem u psaní. Kombinace nic moc, trochu se mi to podepsalo na zádech… Zimu mám ale hodně ráda, za prvé proto, že nejsou vedra a za druhé proto, že už k podzimu na mě začínají padat různá témata a takové to svrbění prstů, prostě něco napsat. A tak si zimní dlouhé večery užívám tvořením…

Nedávno vám vyšla prvotina Jsem těhotná, ne nemocná, která provádí ženy (i muže) nelehkým obdobím, kdy se z dívky stává matka a v jejím těle se rodí nový život. Vím, že se vám doma v šuplíku schovávají také rukopisy pohádek, příběhů, milostných románů…. Tak proč jste vsadila právě na průvodce těhotenstvím?

Tato knížka vznikla před rokem a půl, původně to byl pouze námět, který jsem zpracovala, protože o něj měl nakladatel zájem. A já měla zrovna touhu nějak ukončit tu éru maminky, nejen proto, že se mi tenkrát před měsícem narodilo druhé dítě, ale i proto, že jsem měla tak nějak strach, že už si nikdy nebudu schopna vybavit věci kolem těhotenství tak jasně… (mimochodem byl to strach oprávněný ?) A taky jsem tak nějak dala dohromady všechna ta témata, o kterých jsem psala do časopisů…

Ostatní rukopisy teprve čekají na odvážlivce, který je vydá. Pohádky mě těší, je to relaxace, únik do světa dětí, je mi příjemné unikat do geniální jednoduchosti dětské mysli a jejího smyslu pro humor a na druhou stranu jsou chvíle, kdy si ráda sednu večer k počítači a přemýšlím nad tématem… ne, nikoliv milostným, to není asi to správné slovo, ale spíš nad tématy nepříjemně dospěláckými. Nechci ukazovat lásku jako limonádu vždy s dobrým koncem, protože tak to vždycky není. Láska má mnoho podob.

Jak dlouho jste sbírala informace a poznatky, než vám kniha o těhotenství vyšla? Nemáte doteď neustálé nutkání zpovídat novopečené matky a těhotné ženy? Často si maminky s kočárky postesknou, že jim chybí kulaté bříško a s potěšením pohladí klidně cizí těhotný pupík.

V podstatě jsem materiál sbírala několik let, od první myšlenky na to, že bychom si „mohli pořídit dítě“ až po porod druhého dítěte a to v závislosti na svém (jiném) stavu v různé intenzitě ?. Rukopis jsem psala v době, kdy mi bylo nesmírně líto, že to už nikdy nezažiju a jak přibývalo času k vydání knihy a nevyspalých nocí a ubývalo energie, tak by se dalo říci, že dnes už nemám potřebu zpovídat novopečené maminky a v tuhle chvíli už nemám ani touhu po třetím dítěti. Ale až děti odrostou…kdoví. Na nepříjemné se zapomíná rychle a už jsme opět z miminkovského venku a dokonce už beznadějně neusínám v osm s dětmi. To je dobré znamení.

Jak staré jsou vaše děti teď? Dočkáme se také pokračování o tom, jak se vypořádat s batolaty a předškoláky?

Staršímu synovi je 4,5 let a mladší dceři je 1,5 roku a naše domácnost je v tuhle chvíli jeden velký živý organismus. V šuplíku mám rozpracované takové volné pokračování, které už nebude ani trochu mentorující, ale naopak bude to takové vypuštění ventilu totálně odrovnané matky novorozence při cestě za prvními narozeninami své ratolesti. Ale jestli vyjde… to zatím nevím.

Při čtení knihy mě velmi zaujaly kresby Mirka Vostrého, které na mě působily dojmem kreslených vtipů. Jak jste přišla na tohoto ilustrátora? Neměla jste strach, že by mohly být jeho leckdy lechtivé obrázky trošku nevhodné? Těhotenství je citlivé téma…
Ano, pan Vostrý opravdu kreslí i vtipy a dokonce je držitelem několika rekordů. Ilustroval mi i knížku pro děti a to jsem měla trochu strach, jak se s tím popere jako ryzí „srandista“. Popral se výtečně, jeho kresby pro děti jsou úžasně aktivní, tak se těším, až knížka pro děti spatří světlo světa. Ilustrátora mi navrhlo nakladatelství a já souhlasila, přišlo mi skvělé, že ji bude ilustrovat někdo se smyslem pro vtipnou akci. Neměla jsem tehdy strach, že by kreslil lechtivé obrázky, já totiž jeho tvorbu zase tak důkladně neznala… kdybych znala… zmírala bych strachy, že to bude vážně „vostrý“. Ale teď už bych mu jednoduše důvěřovala a těšila se na jeho styl humoru.

Teď, když máte v ruce finální produkt vaší práce, jaké jsou vaše pocity? Za co by jste se ráda pochválila a co by jste třeba změnila?
Pocity to byly rozporuplné. Na jednu stranu je to úžasný pocit, splnění odvěkého snu, vidět vlastní text v knižní podobě a na druhé straně jsem se nějakou dobu nemohla smířit s obrázkem na titulní straně, ačkoliv to, co pan Vostrý nakreslil do knihy, bylo v drtivé většině úžasné. Nakonec jsem se smířila a věřím, že to bude to, co na první pohled zaujme a na druhý pohled zaujme i obsah. A co bych se pochválila? To je těžká otázka, víte, co se říká o samochvále, a navíc já trpím takovým tím komplexem, který mě nutí vidět dodatečné chyby, takže se přiznám, že jsem hotové dílo po těch x přečteních a korekturách před vydáním, ani vcelku nečetla. Radši. Abych neviděla chyby… A co bych změnila? Možná něco, co už třeba dnes neplatí, pokrok jde kupředu mílovými kroky. Od odevzdání rukopisu po poslední korekturu uplynul téměř rok a dělala jsem pár změn, protože doba pokročila…

Určitě máte velké ambice, co je vaším literárním snem? Myslím tím, co by jste si přála napsat, bez ohledu na ekonomickou stránku, poptávku a požadavky editorů.

Literární sen? Já Vám nevím, snad příběh pro děti, který jen tak nezapadne v paměti dětí do temného propadliště zapomnění jako něco tuctového a přála bych si, aby takovou knížku pak jednoho dne vytáhli pro své vlastní děti s nostalgickým: „Jé a tohle… na to si pamatuju! To bylo hezký!“ A těm jeho dětem to třeba taky přijde hezký…

A tím podobným směrem bych ráda směrovala i tvorbu pro dospělé, knížku, ke které se natěšeně čas od času vrátí pro její optimismus. Takový evergreen typu Vejce a já. Nebo naopak pro syrový pesimismus, odkrývání temných stránek lidských povah mě taky baví… Ale to mířím asi hodně vysoko, že?

Jakou knihu teď otevřete nejčastěji?

Momentálně trávím večerní časy s tvořivou Múzou nebo v posteli u lampičky s ctihodnými pány Páralem a Vieweghem a konzumuji už několikáté jejich dílo. Je to skvělá společnost. A jsem začtená i do dětské knížky Pohádky o Sedmihlávkovi od Karla Novotného a to je jako výlet do dětství s atmosférou dětství mých rodičů.

A na jakou knížku ráda vzpomínáte? Co vás jako dítě více fascinovalo – krásné barevné ilustrace nebo poutavé, dobrodružné příběhy? A co třeba básničky?

Básničky jsem měla ráda snad jediné v útlé knížce plné doslova non-sense dětské fantazie „Uvnitř spí kouzelná myš“ a když jsem ty básničky četla před rokem dětem, zjistila jsem, že si je ještě docela dobře pamatuji. Ilustrace mě fascinovaly vždycky, bavilo mě v nich hledat něco navíc, něco, co není v příběhu. Ráda vzpomínám na Děti z Bullerbynu a když jsem byla starší, mnohokrát jsem s chutí přečetla Bílého tesáka. A taky jsem na svůj věk možná tenkrát až příliš ležela v encyklopediích o zvířatech.

Před námi je jaro, čas nových začátků, růstu a obnovy. Co by jste doporučila naším čtenářkám?Užít si jaro! Užít si každý okamžik, protože žádný se nikdy už nevrátí. Zvlášť s dětmi…

Moc vám děkuji za rozhovor a do dalších dní vám přeji mnoho inspirace, elánu a zábavy. Musím se vám přiznat, že po přečtení vaší knížky Pomoc jsem těhotná, ne nemocná mě opouští chuť dále studovat a nejradši bych se vrhla do kolotoče mateřství. No jo, asi už na mě taky jde to jaro…

© Martina Janová, 28. 2. 2010 Knihkupectví Svět dětské fantazie

 

Dále se můžete přečíst:

>Recenze na knihu Jsem těhotná, ne nemocná