Strašibraši - začátek velkých plánů spisovatele Miloše Kratochvíla a ilustrátorky Markéty Vydrové
Dva tvůrci, nám již důvěrně známí z dřívějších rozhovorů, se poprvé sešli při práci na knize Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě (Mladá fronta 2009). Je jím autor básniček a říkanek Miloš Kratochvíl a ilustrátorka Markéta Vydrová, která knihu ozdobila svými veselými obrázky. Autorkou krásných pohádek, které v knize také nejdete je spisovatelka Daniela Krolupperová. Společná práce na tomto díle byl první krok k založení autorské dvojice s klaunskými nosy. A že to byl krok správným směrem se můžeme přesvědčit u jejich další knížky.
První otázku mám na dámu- setkala jste se již dříve s knihami pana Kratochvíla? Probouzely ve vás jeho básničky inspiraci?
M.V. Inspirace? To je velmi slabé vyjádření toho, co ve mě probouzely! Básničky pana Kratochvíla jsem milovala dávno předtím, než jsem autora poznala osobně. Celá naše rodina je na nich závislá, můj muž muzikant je zhudebňuje. A úplně první kniha, kterou jsem si koupila sama kdysi za vlastní peníze byla Pavilon J od pana Kratochvíla. Takže nejen básničky. Určitě jsem na něj byla nastavená odjakživa a když jsem pak četla jeho poezii pro děti, byla to nejen inspirace, ale obrovská touha tomuto spisovateli ilustrovat knihy. Záviděla jsem všem, kteří tu možnost měli a bylo mi jasné, že psal pro mě, i když o tom nevěděl.... už bylo načase, abych mu to pověděla a 28. listopadu 2008 přiletěla úžasná příležitost v podobě "Draka" z Mladé fronty .
Viděl jste někdy obrázky paní Vydrové a řekl si, že to jsou přesně ilustrace pro vaše knížky?
M.K. Mé hledání paní Vydrové začalo malou osobní tragédií… V jistém nakladatelství nechali ilustrovat jednu mou knížku tak, že jsem byl z obrázků od první chvíle zděšený. Bránil jsem se, ale neubránil. Knížka s těmi obrázky vyšla. Nakladatelé se někdy nenechají pláčem autorů dojmout ani přesvědčit... A v tomto zoufalém rozpoložení, ve strachu, že bych druhou takovou ránu taky už nemusel přežít, jsem hledal ilustrátora. Toužil jsem mít někoho, komu bych mohl dát text třeba ještě dřív než nakladateli, s kým bych se domluvil, že udělá pár ilustrací na ukázku, řekneme si, jak co cítíme, a když to do sebe zapadne, nabídnu text už i se jménem ilustrátora. Hledal jsem na internetu a do toho mi přišel mail od paní Vydrové. Že je ilustrátorkou knížky Daniely Krolupperové o etiketě, kam mám psát básničky, že jí to těší a abych se podíval na její stránky. Spravedlivě přiznávám, že to nebyla láska na první pohled. Její starší práce se mi zdály zajímavé, ale... Ale pak jsem šťastným kliknutím objevil její ilustrace ke knize Zdeňka Šmída Dudáci a vlčí hlavy. A to mě naprosto dostalo. Viděl jsem, že paní Vydrová je teď výtvarným projevem jinde. Výš! Je uvolněná, rozesmátá, vtipná, nádherně vybarvená a bylo mi jasné, že přesně takové ilustrace bych ve svých knížkách rád viděl…
Jaké byly počátky spolupráce?
M.K. Bleskurychlé. Na chvíli jsem proklínal zlomyslnost času a osudu, že se mi paní Vydrová neozvala aspoň o půl roku dřív, a potom – hned ten den! - jsem jí poslal rukopis Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech. Aby si ho přečetla a jestli by se jí to líbilo ilustrovat. Vím, že to bylo v pátek. A v pondělí ráno jsem měl nádherné obrázky všech hlavních postav! Napsal jsem do nakladatelství, aby brali Strašibrachy tak, že mají dva autory…
M.V. Rychlobleskné. Děkovala jsem prozřetelnosti osudu, že jsem se panu Kratochvílovi neozvala o půl roku dřív. Teprve jsem musela dojít pod ty správné hodiny. Věřím, že právě to půlroční zpoždění bylo tím, co panu Kratochvílovi umožnilo něco jako „druhý pohled“.
Ten den večer, v pátek osmadvacátého, jsem už četla vytištěný rukopis Strašibrachů a věděla jsem znovu, co už dávno! Chci ilustrovat všechny ty nádherné blázniviny, humor i něhu, laskavost a důvtip. Impulzem ke spojení bylo především to, že jsme se už během pár prvních dní „sesouzněli“, velmi rychle pochopili, že vidíme jedněma očima a měli jasno, že jsme se našli. Podle červeného klaunského nosu. Neexistuje pak lepší spojení a horší není důvod hledat.
Takhle jste tedy dali hlavy dohromady, ale kde se vzaly ty klaunské nosy?
M.K. Jednou jsem paní Vydrové napsal, že se snažím vyprávět příběhy jako klaun. Vesele, i když jsou o vážných věcech…
M.V. …a mě potom pan Kratochvíl označil za klaunku. To se mi hodně líbilo! V hlavě se mi rozsvítily dva červené klaunské nosy a bylo vymalováno! Prostě jsme dali nosy dohromady nad tím, co nás spojilo. Jiní dávají pracně dohromady hlavy, ale nám stačí ťuknout nosem o nos a víme ….
» Přejít na 2. část